Bilbovo putování je ve vašich rukou

Autorem herního Hobita je možná nejplodnější žijící deskoherní designér Reiner Knizia. Tento proslulý německý workoholik sice hry „seká jako Baťa cvičky“ a ne vždy je jejich kvalita srovnatelná s kvantitou, Hobit se mu však velmi vydařil. Ve středně velké krabici se kromě pravidel nachází pět kostek s cestami a symboly surovin, žetony chlebů, mečů a šišek, čtveřice stíratelných fixů a především čtyři knihy dobrodružství. Právě v nich naleznete osm kapitol, které jsou svébytnými hrami s mechanismy na stejných základech a přitom se od sebe jednotlivé hry liší. 

Pokaždé když knihu s tvrdými lesklými stránkami otevřete, spatříte na levé straně příběh, počítadlo bodů a specifické herní prvky pro danou část. Pravou stranu pokrývá mapa, do níž zakreslujete svůj postup, stejně jako různé události. Ty postupem ve hře ovlivňujete vy i vaši soupeři, stejně jako hody kostkami. Jednou kličkujete mezi nevyzpytatelnými bouřemi a vnikáte do těsných skřetích štol, jindy zápolíte s Glumem v hádankách, nebo vás na konci čeká drak ničící Jezerní město.

Také čtěte

Naplňte osud společenstva!

Deskových her inspirovaných geniálním dílem J. R. R. Tolkiena vyrostlo jako hub po dešti. I na...

Hra je určena hráčům od deseti let a opravdu si ji užijí mladší i méně zkušení, stejně jako ostřílení deskovkáři. Vrhy kostkami nabízejí dostatek nevyzpytatelnosti, aby vás hra zaujala a přitom stále záleží na vašich schopnostech plánovat co nejlepší postup a ve vhodných chvílích využívat nabízené speciální akce. Ani zdaleka vše nerozhoduje náhoda. Hráči navíc provádějí své tahy ve stejné době, takže partie slušně odsýpají v jednom i ve čtyřech a zaberou plus mínus půl hodiny.

Všichni soutěžící mají stejný cíl, avšak o vítězství zdaleka nerozhoduje rychlost. Hraje se na body, a tak je mnohem důležitější plnit co nejvíce úkolů, z nichž některých mohou dosáhnout všichni hráči a jiné jsou vyhrazeny jen pro ty nejrychlejší. Například v první – seznamovací – hře není zdaleka tak rozhodující, kdo jako první dovede všechny trpaslíky do Dna pytle, jako to, komu se podaří pro co nejvíce z nich nachystat občerstvení a při tom třeba ještě nasbírat do zásoby různé meče. Pokud zároveň přivedete k proslulým okrouhlým dveřím s bronzovou klikou Thorina Pavézu a Gandalfa Šedého, jimž předem nachystáte jídlo, získáte spoustu bodů, které vám pomohou předčit soupeře. I ve hře jednoho hráče se snažíte najít co nejvýnosnější postup, jste v ní však omezení počtem kol, na které se ve větším počtu nehraje.

Také čtěte

Jeden štych vládne všem

Pán prstenů: Společenstvo prstenu je první díl možná nejmilovanější literární trilogie všech dob a...

Hobit má neotřelou, trochu zjednodušenou grafiku, která se, dle mého názoru, k tomuto formátu hodí. Navíc vám možná potom tolik nevadí některé ilustrace krátkodobě přeškrtat černým fixem. Celkově ze hry dýchá kultovní atmosféra knihy a její milovníci (řadím se k nim) nebudou zklamaní.

Hobit: Cesta tam a zase zpátky má jednoduchá pravidla, která ale umožňují spoustu taktizování a v každé z osmi částí se proměňují. Jednou například budete používat pět kostek, jindy pouze jedinou dvanáctistěnnou a v další kapitole všech šest. Hra příjemně utíká, moc nečekáte (tedy pokud se někdo z hráčů dlouze nerozmýšlí, kam zakreslit trasu) a i její jednotlivé komponenty v čele s knihami dobrodružství jsou velmi dobře řemeslně vytvořeny. Vše si do nich snadno poznačíte i smažete, abyste mohli vybranou kapitolu kdykoliv opakovat.

Pochopitelně ne každá z osmi kapitol vás zabaví stejnou měrou, ale i v tom je kouzlo Hobita, který umožňuje postupně se seznámit s pravidly, užít si celé dobrodružství a pak už hrát jen to, co vás baví nejvíce. Navíc v ní, pochopitelně, některé zásadní okamžiky z dobrodružství Bilba Pytlíka chybí, a tudíž je zde dostatek prostoru pro budoucí rozšíření. Třeba taková zakreslovací Bitva pěti armád by se vůbec nemusela hrát špatně. I bez ní ale Hobit: Cesta tam a zase zpátky nabízí za cenu kolem osmi stovek spoustu zábavy bez nutnosti u hry dlouze vysedávat. I kdybyste nikdy zmíněnou knihu (o filmech se raději nezmiňuji) nečetli a nijak vás nelákala, pokud vás zaujal způsob hry se zakreslováním do mapy, velmi vám Hobita doporučuji.