Choreo si zasloužil i Gott, říká Jan Přibyl, autor těch komeťáckých

„Sice jsem vystudoval elektro, ale malování mě bavilo už od dětství. Třeba u babičky někdo nahodil nějaké téma, na které jsem následně namaloval obrázek. Ať už šlo o pohádku, kovboje, ale kreslil jsem i deskové hry,“ vzpomíná na své začátky Jan Přibyl.

Po Listopadu propadl ve dvanácti letech na krátký čas graffiti. Co nelegálního uviděl na zdech, to přemaloval do školních sešitů. Časem ho však graffiti přestalo bavit. Chtěl malbě věnovat více času, než jen něco rychle nastříkat na zeď a vzít nohy na ramena. Postupem času se začal věnovat zakázkovému malování. Například bývalému hokejovému brankáři Komety, dnes zámořskému Anaheimu, Lukáši Dostálovi, ozdobil masku k jeho dvanáctým narozeninám. 

Také v Bílovicích nad Svitavou začalo jeho zdobení hokejovou Kometou. „Máme skupinu, co se stará na stadionu o bouřlivou atmosféru už dobrých dvacet let. Dělám chorea, jenže ty vydrží tak pět minut, než se nafotí a natočí. Proto jsme hledali prostor, kde by Kometa byla zvěčněna na mnohem delší dobu. Před léty se zavřela v Bílovicích kvůli rekonstrukci železniční trať. Takže jsem se pustil do fanouškovské stěny nedaleko nádraží. Je tam dodnes,“ poodhaluje autor vznik ozdoby.

V mládí ho sice více zajímal basketbal, ale když šel s tátou v Brně na fotbal, koukal místo samotné hry spíše na to, jak to vře v kotli. Pak začal chodit na Kometu.

„Hodně nás to tam stmelilo, když se o ni začal starat dnešní majitel Libor Zábranský. S klubem se konečně začalo něco dít. A tak jsme vymýšleli na chorea nové a nové hokejové příběhy. Na Kometě s tím vlastně začal kamarád Opl, ale jeho nápady končily jen na papíře. Měl takový deník Adama Bernaua ze seriálu Návštěvníci. Neměl ale k sobě nikoho, kdo by jeho nápady přenesl obrazově. Tak jsme se dali dohromady,“ říká Honza.

Zpočátku se v kotli fanoušků objevovaly jen různé pruhy a skládačky z kartonů. Poprvé dovezl Honza choreo na zápas do Zlína. Byl na něm obraz, jak borec vylívá slivovici a pije Starobrno.

„S Oplem jsme první společné choreo vytvořili na utkání s Chomutovem. Byly na něm hradby s drakem přes celé Rondo. Následně jsme založili Ultras patriots Brno. Chtěli se k nám totiž přidat i další zájemci, kteří také měli velkou chuť dělat něco pro tu správnou zápasovou atmosféru. Ve velkém jsme to pak rozjeli s postupem Komety do extraligy. Chorea jsme tehdy před sezonou malovali třeba i tři současně ve výrobní hale Zbrojovky, abychom byli už dopředu nachystaní,“  pokračuje.

Při výrobě chorea začínali s balicím papírem podlepeným igelitem. Pracovali se zbytky fasádních barev, které dostávali od malířských firem. Následně používali navoskovaný papír z poteru, získaný z reklamních společností.

„Na začátku jsme nepřemýšleli nad tím, kdo z trenérů a hráčů si o tom bude něco myslet. Nikdo nám nic nezakazoval. Jen s majitelem Komety, Liborem Zábranským, proběhly nějaké schůzky. Po návratu z jeho působení v zámoří totiž chorea neznal a najednou přišli fanoušci s něčím takovým. Chtěl vědět, kam to bude směřovat, možná měl trochu obavy. Ale tak vzniklo naše přátelství. Samozřejmě se stalo, že od nás, nejvěrnějších fanoušků, občas i konfety přistály na ledě. Bylo třeba něco udělat, když hrálo mužstvo mizerně, aby se probralo,“ přiznává Honza.

Na jedno choreo z Brna asi v Rondu nevzpomínalo s nadšením mužstvo Mladé Boleslavi. Na obraze byl pomočený jejich znak. Byla to odplata za to, že fanoušci Komety nebyli před tím ve městě automobilů vpuštěni na utkání do ochozů a hodiny tak museli trávit před stadionem. To byla ale spíše výjimka.

„Chorea se v sezóně dělají na první domácí zápas, když někdo z týmu nebo samotná Kometa slaví kulatiny a na domácí utkání prvního kola s každým novým soupeřem v play off. Nebo když někdo významný umře. Na šedesátiny Komety jsme jich dělali hned deset. Šla v jednotlivých zápasech po sobě,“  vzpomíná Přibyl na oslavy klubu.

Na utkání venku se chorea zpravidla nevozí. Je to ošemetné. Mohou být dopředu ze soupeřova stadionu sice odsouhlasené, ale na samotném místě je potom pořadatelé zakážou.

„Co bude na choreu za obraz se plánovalo při mých cestách z venkovního utkání s fanoušky už v autobusu. Každý přišel s nějakým nápadem. Choreo ale musí mít nějaký vtip. Takto vzniklo i to s Karlem Gottem a jeho kávou, které jsem maloval v Babicích nad Svitavou při jeho písničkách. Hlavně při skladbě Být stále mlád, která jela snad ve všech verzích několik hodin. Vyvěsili jsme ho potom v den Gottova pohřbu v Olomouci. Potkali jsme ho totiž před tím na jednom výjezdu do Vítkovic na benzince. Hodinu se s námi fotil. Zasloužil si to,“ říká Jan Přibyl.

Chorea se malují v Bílovicích nad Svitavou a v Uherčicích. Trvá to přibližně sedm hodin. Podkladem je dnes už lehká padákovina, na které se barvy nanášejí uměleckými spreji. Při jejich vzniku pomáhá i Honzův čtrnáctiletý syn Viktor.

Nejde však o levnou záležitost. Výroba jednoho přijde i na několik desítek tisíc korun. Jen barvy na ty největší stojí i dvacet tisíc korun. Peníze na jejich výrobu jdou z transparentního účtu nebo ze sbírek od fanoušků. Ti přispívají třeba do pokladniček na výjezdech nebo před stadionem, ale nikoliv na území klubu.

„Od samotného klubu bychom ani peníze nechtěli. Mohlo by to být do budoucna zavazující. Ultras jsou svobodní lidé, kteří si v rámci nějakých pravidel mohou dělat to, co chtějí. Mohou adekvátně reagovat na danou situaci. A prakticky jim nikdo nic nemůže na to říct,“  poukazuje na skutečnost.

Choreo může i dojmout. Honza rád vzpomíná na ocenění chorea s Leošem Čermákem od samotného hráče. Byl dojatý stejně jako Libor Zábranský, kterému vyrobili choreo na oslavu jeho padesátin. Poděkovat za něj přišla i rodina po skonu skalní komeťácké fanynky.

„Libor Zábranský se objevil na choreu, stejně jako bývalý brněnský hráč Jozef Kováčik, hned dvakrát. Jen jednou jsme dali Libora bez hlavy, to jak hraje poker v rozhodujícím utkání o titul, protože to má tak nastavené: Všechno, nebo nic. Každý ale věděl, o koho jde,“  usmívá se Jan Přibyl.

Na základu chorea dnes dělá kolem deseti nadšenců. Po Honzovi to přebrali mladí, ale přenos obrazu, stínování obličejů a jiné, dělá na plátna dodnes. Občas nastupující generaci něco nevyjde, ale Honza je to v tom nechá vymáchat, prý aby se poučili z vlastních chyb.

„Takřka všechna vyrobená chorea končila dříve ve spalovně, protože se zatím nepřišlo na to, jak je jinak využít nebo ekologicky zlikvidovat. Nyní se ukládají do skladu. Počítá se s tím, že se sešijí a měly by zakrýt celé Rondo – zhruba 3000 m² – na poslední utkání v této hale před stěhováním na nový stadion,“ prozrazuje na závěr Jan Přibyl