Hudební cestování po Moravě: Jak cimbál a písně putovaly přes hranice
Hudbou se lidé obklopovali již odnepaměti, a tak není divu, že si stejně jako my prošla i ona dlouhou evolucí. Byla přítomná při uctívání mnoha různých bohů, stala se svědkem rozličných osobních či historických událostí, vypravěčem mnoha příběhů – smutných i veselých – a doprovázela lidstvo toulkami na cestách, ať už se vydalo kamkoliv. Některé písně při své pouti postupně zlidověly, jiné zakořenily v paměti rovnou bez ohledu na autora. A zejména na Moravě tradice lidové hudby přežívá na mnoha místech dodnes.
Morava versus Čechy: Východní tóny plné emocí
To, že lidová hudba na Moravě je odlišná od lidové hudby v Čechách, není tajemstvím ani pro ty, kteří si k „lidovkám“ vztah nevytvořili. Na rozdíl od té české totiž bývá moravská lidová hudba (zejména ta z Podluží) spojována s takzvaným východním písňovým typem. Pro něj jsou charakteristické bohatěji zdobené melodie, volnější rytmus a emotivnější pěvecký projev. Neobvyklá není ani improvizace, byť není typická pro všechny moravské lidové písně.
Konkrétnější odlišnosti ovšem závisejí především na tom, z jakých směrů do jednotlivých regionů Moravy přicházely další kulturní vlivy. I když často připodobňujeme moravskou lidovou hudbu k té slovenské či maďarské, v oblastech sousedících s Polskem či Rakouskem nebylo výjimkou ani přejímání hudebních prvků právě z těchto zemí. Ba co víc, některé melodie známé z Moravy lze nalézt i v hudebních tradicích okolních národů. Například melodie písně Beskyde, Beskyde se objevuje také – a snad trochu překvapivě – u Lužických Srbů.
Další odlišností mezi Čechami a Moravou je i to, že zatímco tradice žijící lidové hudby přetrvává v Čechách primárně pouze na Chodsku, na Moravě najdeme oblasti žijící lidové hudby hned tři: Podluží, Moravské Slovácko a Valašsko. Moravská lidová hudba přitom netvoří jeden celek. Písně z jednotlivých oblastí se od sebe často liší natolik, že pozorný posluchač pozná jejich původ už po několika taktech. Mimochodem, tato hudba má za sebou velmi dlouhou tradici a některé moravské lidové písně si uchovaly melodické prvky sahající až do období baroka.
Velká cimbálová „loupež“ z uherské Pešti
Po světě se však nešířila pouze hudba – spolu s lidmi a písněmi totiž cestovaly i hudební nástroje a jistě není překvapivé, že se to týká také Moravy. Málokdo už ale ví, že takzvaný velký cimbál, bez něhož si moravskou muziku umíme jen stěží představit, je také jedním z těchto hudebních „přistěhovalců“. O to větším překvapením může pro leckoho být fakt, že velký cimbál se na Moravě zabydlel teprve nedávno.
V roce 1866 jej představil Václav Josef Schunda – český houslař původem z Dubče u Říčan, který se z Čech přesunul do uherské Pešti. Tento Schundův vynález se na Moravu dostal až začátkem 20. století díky putujícím romským kapelám. Historie cimbálu je přitom velmi dlouhá a rozmanitá a jeho předchůdce i příbuzné nástroje nalezneme dokonce i mimo Evropu.
Spolu s cimbálem se na Moravě dále posiloval i vliv uherského repertoáru, který se zde však objevoval již dříve díky silným kulturním kontaktům mezi oběma regiony. Množství původně maďarských písní (či alespoň jejich melodií) tak na Moravě zakořenilo stejně hluboko jako samotný cimbál. Není divu, že sice každý posluchač dokáže postřehnout podobnost moravské a maďarské lidové hudby, ale málokdo již ví, že mnoho z nich na Moravu přicestovalo právě z Uher.
A co samotné cimbálové kapely, které zaslechnete snad na každých hodech? Ty se začaly na Moravě formovat teprve kolem 30. let minulého století. Zřídka byste přitom narazili na Moravana, který nevnímá cimbál jako symbol vlastní identity, přestože jde o nástroj, který se zde ve své současné podobě rozšířil teprve před zhruba sto lety.
Dlouhý a nadmíru pestrý příběh moravské lidové hudby nám tak ukazuje, že tradice není něco nehybného, ale že i to, co dnes považujeme za „typicky moravské“, vzniklo neustálým cestováním lidí, písní, nástrojů a nápadů. Její bohatství tak nevzniklo navzdory vlivům zvenčí, ale právě díky nim.
Související obsah
Zlatí partneři
