Je čtvrtý Matrix dobrý film?

Také čtěte

Posledním soubojem to nekončí

Posledního listopadu oslavila žijící legenda mezi filmovými režiséry Ridley Scott své 84. narozeniny...

Zdaleka ne všichni lidé, kteří se považují za filmové fanoušky, mají chuť, možnost a čas sledovat nejnovější trendy na poli audiovize. Už několik let se skloňuje nepřitažlivá předpona „meta“. Tvůrci vysokorozpočtových spektáklů jsou si vědomi dějin kinematografie, konkrétního žánru nebo franšízy a neváhají to dát prostřednictvím odkazů a více či méně skrytého pomrkávání na „zasvěcené“ najevo – a to nad rámec toho, co zpravidla nazýváme postmodernou. Ti nejodvážnější z nich z toho dokonce udělají hlavní téma daného snímku. Lana Wachowski se prostřednictvím čtvrtého Matrixu postavila do jejich čela.

Ještě coby polovina sourozenecké dvojice Wachowských natočila Lana v roce 2008 Speed Racera, v němž se kombinoval rodinný film se frenetickým sportovním dobrodružstvím. Byl z toho finanční propadák. I s odstupem let je přitom patrné, o jak vizionářské dílo v mnoha směrech šlo. S trochou nadsázky se tudíž dá říct, že Matrix Ressurections navazuje i na něj.

Také čtěte

Dunou to teprve začíná

Hodně diskutovaný hollywoodský blockbuster Duna získal dostatek příznivců (a vydělal deklarované množství peněz), aby už mohl být ohlášen druhý díl.

Jedním z palčivých problémů současného hollywoodského studiového systému je, že drtivou většinu své pozornosti a prostředků věnuje generickému chrlení dalších a dalších pokračování, prequelů, „velkých návratů“. A když už tomu tak není, sází alespoň na populární literární nebo videoherní předlohy. Od premiéry prvního Matrixu už sice utekly více než dvě dekády, srovnatelně významný, skutečně původní (inspiraci v cyberpunku nechejme protentokrát stranou) a zároveň úspěšný film se ovšem za tu dobu v kinech neobjevil.

Lana Wachowski na tento fakt upozorňuje. Matrix Ressurections je totiž v první řadě filmem-argumentem. Uvědomuje si obří fanouškovská očekávání, ale ani v nejmenším se jim nesnaží dostát. Vrací jim je jako bumerang, který nejednomu nepřipravenému divákovi vyrazí dech, pokazí náladu a donutí jej žehrat nad cenou vstupenky. Autorka natočila takový Matrix, který nikdo nečekal. Plný polopatických reminiscencí a doslovných citací především prvního dílu. Občas neváhá celý kult kolem něj až zesměšnit (bullet time). A aby toho nebylo málo, revolučnost původní akčních sekvencí je ta tam.

Oblíbené rozdělování uměleckých děl na „dobré a špatné“ je v případě čtvrtého Matrixu zcela mimo původní autorský záměr. Bude to znít pateticky, ale jeho význam pro hollywoodskou kinematografii a médium filmu jako takového zřejmě posoudí až následující generace oborových vědců. A možná i diváků.