Kulturou proti beznaději a zoufalství
Nedávno jsem byl na divadelní premiéře pohádky Jeníček a Mařenka v Divadle Radost. Dále jsem navštívil světovou premiéru muzikálu Devět křížů na hudební scéně Městského divadla Brno. I když se jednalo o smutné až hororové příběhy, u obou představení jsem se dobře bavil, občas jsem se i zasmál. Na chvíli jsem zapomněl, co se na nás ze všech stran valí. Potěšil jsem a rozveselil svou vystrašenou duši.
Navštívil jsem i festival židovské kultury ŠTETL FEST 2022. Zaujala mě přednáška Ivana Rektora, který se zabýval výzkumem, v němž se zaměřil na psychologický a neurobiologický dopad extrémního traumatu z dětství nebo mladé dospělosti (v souvislosti s válkou a holocaustem) na budoucí život a vliv takto velkého stresu na druhou a třetí generaci potomků.
Na základě této přednášky jsem si uvědomil, jak všechny negativní, až extrémní zážitky výrazně zasahují do našeho žití i do životů našich blízkých. Není načase toto prokletí změnit a zanechat našim synům a dcerám nejen Zemi, na které se dá žít, ale také radostné osudy bez traumat, stresů a depresí?
Vím, že se budu opakovat a že mé volání po změně je jako křik malého dítěte, ale i malé dítě může být hodně slyšet. Je čas nenechat se ovlivňovat negativním děním a zprávami, které mají často nádech konspirace a propagandy, je čas radovat se z maličkostí. Vyhledávat chvilky a setkání, která nám přinášejí radost a dělají nás šťastnými, třeba v rodinném kruhu, s přáteli, při poslechu dobré hudby, četbě, sledování filmů, v divadle, kině či přírodě.
Osobně opět rád zajdu do divadla, kamkoli, kde se budu cítit dobře. Zkrátka půjdu za kulturou. Potěší mě, když se přidáte. Věřte, že nakonec všechno dobře dopadne, a pokud tomu tak zatím není, tak to ještě není konec.
