Odešla Duhová víla
Občas se jí sice přezdívalo „Hanička písnička“, ale ona sama tohle označení příliš nepřijímala. Jedna z nejoblíbenějších českých zpěvaček přitom byla interpretkou více jak devíti stovek písní, a přestože ji velkou část života trápilo zdraví, nepřestávala se na nás usmívat.
Hana Zagorová se narodila 6. září 1946 v obci Petřkovice (dnes součást Ostravy) manželům Edeltrudě (rozené Boczianowske) a Ing. Josefu Zagorovým jako mladší ze dvou sester. Její maminka byla učitelkou, tatínek stavebním inženýrem.
Zpěvačka s charakteristickým hlasem i úsměvem a budoucí držitelka devíti Zlatých slavíků v řadě na sebe výrazněji upozornila už v „rodné“ Ostravě, když se zde v sedmnácti letech zúčastnila soutěže „Hledáme nové talenty“. Tehdy ji doprovázel Orchestr Gustava Broma, a přestože se Hance nepodařilo postoupit do finále, neunikla pozornosti skladatele a dramaturga Československého rozhlasu v Ostravě, Františka Trnky, který s ní záhy navázal spolupráci. O rok později pak právě v rozhlase vznikly její první nahrávky.
Navzdory tomu, že trpěla vadou řeči a u přijímacího řízení jí dokonce řekli, že „mluví jako prase“, nastoupila v roce 1964 na brněnskou JAMU, kterou v roce 1968 úspěšně absolvovala. V témže roce stála i prvně před kamerou, když dostala hlavní roli Josefiny ve stejnojmenné hodinové inscenaci Aloise Hajdy. To už také spolupracovala s ostravskou kapelou Flamingo (od roku 1973 Plameňáci), se kterou nazpívala písničku s vlastním textem „Svatej kluk“.
Přestože se Hana Zagorová dostala na vrchol popularity díky populární hudbě, ona sama již v začátcích kariéry preferovala spíš pomalejší písně a šansony, při nichž naplno využila nejen pěvecký, ale i herecký potenciál. František Trnka pro ni proto vytvořil termín „beatový šanson“, který vyrovnával absenci jejích životních zkušeností potřebných pro interpretaci emotivně výrazných šansonů.
Obě roviny, hereckou i pěveckou, zužitkovala také ve filmovém muzikálu „Trhák“ Zdeňka Podskalského z roku 1980, když ztvárnila roli učitelky Elišky Veverkové. V sedmdesátých letech také krátce hostovala na prknech Divadla Semafor. Ztvárnila zde Bludičku v představení „Kytice“, které volně podle Karla Jaromíra Erbena napsal Jiří Suchý.
Zásadní byla rovněž její spolupráce s Karlem Vágnerem, který jí v roce 1974 sestavil vlastní doprovodnou kapelu. V roce 1975 ji začal doprovázet Petr Rezek, se kterým nazpívala například hity „Duhová víla“ nebo „Ta pusa je tvá“. Další hit s ní v roce 1983 nazpíval i sám kapelník Karel Vágner, českou verzi písně Johnnyho Cymbala – Mr bass man – „Hej, mistře basu“ s textem Pavla Žáka. Ostatně, Pavel Žák byl jejím dvorním textařem i dlouholetým kamarádem, který pro ni napsal na tři stovky textů.
Mnohé možná překvapí, že Hana Zagorová již v dětství skládala verše. Tento talent v dospělosti zúročila také jako textařka, když otextovala víc než osmdesát písní – mezi jinými například hit „Málokdo ví“, který vznikl jako česká verze písně „Sambario“ italského zpěváka Drupiho, s nímž koncem sedmdesátých let také koncertovala. Některé texty vytvořila i pro Karla Gotta, Stanislava Hložka či Evu Pilarovou.
Prvního Zlatého slavíka získala Hanka v roce 1977, aby tento úspěch ještě osmkrát za sebou zopakovala a stala se nejúspěšnější československou Zlatou slavicí. Na začátku osmdesátých let s přispěním Karla Vágnera iniciovala vznik populárního pěveckého dua Petr Kotvald – Stanislav Hložek, které angažovala jako svůj vokálně-taneční doprovod. Slavné trio nakonec fungovalo až do roku 1986, kdy se Petr Kotvald vydal na sólovou dráhu.
Od roku 1980 měla dokonce samostatný (osmidílný) písničkový pořad Československé televize „Dluhy Hany Zagorové“. Když však v roce 1989 – už jako zasloužilá umělkyně – podepsala petici „Několik vět“, byla jí zakázána veřejná činnost. Naštěstí jen do listopadu 1989. Tehdy společně s Martou Kubišovou a Jaroslavem Hutkou zazpívala hymnu na Václavském náměstí.
Od roku 1986 byla krátce provdána za Vlastimila Harapese. V roce 1992 si vzala za manžela slovenského operního pěvce Štefana Margitu. Následně na čas přerušila koncertování a od roku 1993 se ujala tentokrát netradiční role – moderátorky pořadu „Když nemůžu spát“.
Po této krátké odmlce začala v roce 1996 opět souvisle koncertovat a mimo jiné natočila se svým manželem dvě alba nazvaná „Ave“ (1994) a „Ave 2“ (1996). Na začátku nového tisíciletí se věnovala jak zpěvu, tak i moderování, když společně se Štefanem Margitou uváděla populární pořad na TV Nova „Hogo-Fogo“.
V roce 2014 získala Diamantovou desku Supraphonu za více než deset milionů prodaných nosičů a v roce 2015 byla jako stálice české populární hudby uvedena do Síně slávy hudebních cen Anděl.
Už během dospívání začala trpět poruchou krvetvorby a byla léta odkázaná na krevní transfúze. Postupem času se jí však díky přírodní medicíně podařilo nemoc udržet pod kontrolou již bez lékařské pomoci. Její stav se bohužel opět výrazně zhoršil v roce 2020 s nákazou COVID-19.
Přesto v témže roce vydala album svých největších hitů, které doplnila o duety se svým manželem. Součástí alba, jež bylo opatřeno příznačným názvem „Konečně společně“, měla být i koncertní šňůra – ta se však bohužel kvůli jejímu špatnému zdravotnímu stavu již neuskutečnila. Hana Zagorová zesnula po dlouhé nemoci ve věku 75 let 26. srpna 2022 v Praze.
