Oppenheimera pochopí i davy

U předchozího Nolanova snímku, akčního sci-fi Tenet, se snad poprvé v  jeho kariéře hlasitěji hovořilo o kasovním neúspěchu. Svou daň si vybralo jeho odvážné nasazení do kin v  době pandemie, ale nešlo jen o to. Jeden z  nejobdivovanějších filmařů současného Hollywoodu to v očích řady fanoušků přehnal s  nároky, jež kladl na divákovu pozornost. Minimálně při prvním zhlédnutí je Tenet oříškem, kde nolanovské hrátky s časoprostorem narazily na svůj prozatímní strop.

Oppenheimer je co do narativní výstavby výrazně vstřícnější. Odehrává se sice v několika časových rovinách, ale zorientovat se v  nich by málokomu mělo dělat potíže. Filmový životopis Roberta Oppenheimera opisuje jeho osud, okolnosti vzniku Projektu Manhattan a to, co následovalo, téměř konzervativně. Děje se tak především formou dialogů mužů, jejichž IQ je vysoko nad průměrem, ale to neznamená, že by se v nich trpělivý divák ztrácel. Vlastně je trochu škoda, že nebyl Nolan chvílemi odvážnější. Nepočítáme-li rozhodnutí oprostit se od jakýchkoli CGI efektů, do výlučnosti Mementa nebo Počátku má Oppenheimer daleko.

Zároveň obsahuje několik scén – nejen těch doslova výbušných –, jež patří k tomu nejlepšímu, co doposud natočil. Opět za to vděčí nejen schopnostem svým, ale i svých spolupracovníků (kameraman Hoyte van Hoytema). Po zvukové stránce je pak Oppenheimer zážitkem sám o sobě i mimo vyzdvihovaný IMAX.