Radek Pernica: Bez kinosálu se kino provozuje těžko
Když byl kvůli špatné statice budovy uzavřen hlavní sál Univerzitního kina Scala způsobilo to na brněnské kulturní scéně menší šok. Pak přišla logická otázka, kdy začne jeho rekonstrukce. Majitel budovy město Brno však mlčí. Jaký bude další osud kinosálu Scala, jehož začátek provozu se datuje rokem 1929 jsme se proto zeptali jeho současného ředitele Radka Pernici.
Univerzitní kino Scala je nějakou dobu zavřené, můžete na úvod shrnout nebo připomenout důvody, jež k tomu vedly?
Omlouvám se, ale na zodpovězení této otázky nejsem ten pravý. Tím je majitel budovy, tedy město Brno.
Podle mých informací jsou ale majitelé dva…
To máte pravdu, ale ten druhý majitel do této „kauzy“ nevstupuje. Společnost Dům Scala a.s., o kterém je řeč, funguje pouze jako pronajímatel kavárny Scala. Díky němu zde máme možnost provozovat kavárnu a v omezené míře dnes i promítat filmy.
Takže, kdyby nebylo této společnosti, tak zde kino a kavárnu provozovat nemůžete?
To já nevím. Na to se musíte zeptat města a město s námi nekomunikuje. Já sám jsem se z veřejně dostupných zdrojů nedozvěděl, zda město vůbec má nebo nemá zájem na tomto místě dále provozovat kulturní provoz. A, když mluvím o tomto místě, tak nemyslím jen Kino Scala, ale i Moravské a Jakubské náměstí vůbec.
V jakém režimu tedy nyní fungujete?
V jakém režimu… (po chvíli mlčení) Snažíme se zajišťovat provoz kavárny, nadále zde promítat filmy a udržovat tu nějaký kulturní život. Dále provozujeme ateliér Studio Scala. A to je v podstatě všechno. Bez kinosálu se kino provozuje těžko. V dlouhodobějším horizontu pak zjišťujeme, zda je současná situace ekonomicky udržitelná, či nikoli. Protože uzavřením kinosálu nastal zásadní propad tržeb.
My bychom však velmi neradi ukončili svoji činnost pouze na základě rozhodnutí odborného statického posudku. I když, ten posudek je samozřejmě legitimní a každý majitel budovy se svým majetkem může nakládat podle vlastního uvážení. Ale my chceme pracovat dál. Z mého pohledu je nastalá situace velmi smutná, protože jsme zde deset let organizovali kulturní život na poměrně vysoké úrovní a dnes se nám od majitele budovy vůbec nedostává odpovědi, zda ho vůbec zajímá, abychom v tom pokračovali. To, v jakém stavu tahle budova je, je podle mého až druhotná věc. Všechno se dá opravit a kde je vůle, tam je cesta. Proto mě do jisté míry děsí, že politická reprezentace města, včetně samotné radní pro kulturu (primátorka města Brna Markéta Vaňková, pozn. red.) takto mlčí a nesděluje veřejnosti, jestli má město zájem na zachování kulturního provozu v sále kina a divadla a nebo tento zájem nemá.
Jak byste postupovali v případě, pokud by padlo rozhodnutí, že se ve stávajících prostorách kina Scala s kulturní aktivitou již nepočítá?
Kino by tím nejspíš zaniklo. Ano, sice bychom mohli začít jednat s majiteli dalších prostor o zřízení jiného kulturního zařízení, ale vzhledem k tomu, jak jsou současné prostory unikátní, jakou mají historickou kulturní tradici, kolik úsilí nás stálo jen zřízení, resp. obnovení provozu kina a především, kde se tyto prostory nacházejí, nedokážu odhadnout, jak velká by byla vůle celý projekt, v podstatě ve stejném rozsahu natrvalo přesunout jinam. Jestli by to bylo vůbec reálné, či ekonomicky rentabilní.
Bohužel tím, že město mlčí, stojíme ve slepé uličce, což nám do značné míry komplikuje právě plány do budoucna. Takže na vaši otázku vlastně není dnes možné relevantně odpovědět. Je totiž zapotřebí si uvědomit, že už jen zřízení podobného projektu, tedy počáteční investice, je záležitostí několika desítek milionů a ty musíte někde sehnat.
Mohl byste srovnat postavení nebo úlohu Scaly, řekněme v celorepublikovém měřítku?
Tohle se těžko srovnává, ale zkusím to. V Praze je specifická situace, takže ji nechám stranou. Pak jsou tu kina ve městech, jako je Jihlava, Uherské Hradiště nebo Karlovy Vary. Ty organizují velké, i když krátkodobé festivaly celostátního rozsahu. V případě Varů jde dokonce o rozsáhlý mezinárodní projekt, ale i ten se týká jen určitého časového intervalu.
V případě Scaly se bavíme o kulturní instituci s celoročním provozem, který nejenže disponuje zázemím pro velké premiéry, ale zároveň úlohu kina významně překračuje. Ano, v Brně sice máme ještě i jiná tradiční kina. Například nedalekou Lucernu, jejíž historie sahá dokonce dál, než je ta Scaly, ale to je spíš lokální kinosál pro místní potřeby, s pravidelnou dramaturgií. Navíc, co já si pamatuji, tak Scala byla za posledních deset let zavřená vždy jen jediný den v roce a to 24. prosince, provozní nasazení bylo každodenní. Dále je tu Kino Art. Jenže 150 míst (Univerzitní kino Scala disponuje 475 sedadly, pozn. red.) je například na velké festivalové akce prostě málo. Z mého úhlu pohledu Brno kinosál tipu Scaly potřebuje.
Jak na nastalou situaci vůbec reagují příznivci Scaly?
Co mají dělat?! Ano, vzniklo několik petic, několik internetových skupin, ale tento tlak bohužel nestačí. Když se mě lidé ptají, co mají udělat, odkazuji je na zastupitele. To jsou v tomto případě ti, kteří rozhodují. Ani já, ani internetové petice tady příliš nezmůžou. Navíc, ale to je jen můj dohad, se Scala dostala do svízelné situace. Její „uživatelé“, což jsou dnes vesměs studenti, jež nemají v Brně trvalý pobyt, tedy zde nevolí, nejsou pro politickou reprezentaci Brna relevantní silou. Možná i proto se Divadlu Bolka Polívky dostalo takové politické podpory, jaké se mu dostalo. Protože se jedná o kulturní záležitost více pro tzv. domestiky, tedy místní voliče.
Jak vnímáte nástup streamovacích technologií?
Přiznám se, že se o ně příliš nezajímám.
A nemáte obavy, že jsou to právě ony, které postupně zaujmou místo kin?
Ne, tak toho se opravdu nebojím. A Scala je toho přímým důkazem. Univerzitní kino Scala obnovovalo svůj provoz v roce 2013, tedy v době, kdy naopak začal boom těchto služeb. A co se stalo? Že je z ní nejúspěšnější kino v republice. Pamatujte si, že lidi nikdy neskončí doma u monitorů. Vždy budou mít tendenci sdílet své zážitky a diskutovat o tom, co právě viděli.
Zmínil jste se o Scale jako o nejúspěšnějším kině v republice. Čím jste toho dosáhli?
Tak, především zkušenostmi, které jsme měli na začátku obnovení provozu kina Scala, ale hlavní devizou je ona fúze s univerzitou, kterou jinde v České republice nenajdete! My jsme lidem nabídli v zásadě obyčejné kino, s nějakým geniem loci, kde bez popcornu zhlédnete film a pak si v klidu můžete o snímku podiskutovat v kavárně. A navíc je zde ten akademický přesah. Ostatně, dnes se trend kinosálů obrací.
Po období, kdy se lidé tzv. stahovali do multiplexů, řekněme ve větších městech, dnes se staré, klasické kinosály naopak modernizují a přetvářejí na prostory s multikulturním programem. Ať již v jednotlivých obcích, kde kina, jak se říká, přežila nebo ve městech, kde i klasické kinosály opět nacházejí své příznivce.
Kolik kin by Brno podle vás „sneslo“? Tedy, nikoli sálů, ale samotných kin.
Podle mě je v Brně prostor, nebo řekněme potenciál na čtyři multiplexy a pět klasických kin. Takže, zde dnes vedle Artu a Lucerny ještě tři chybí.
Na závěr, taková „obsesivní“ otázka – jak vnímáte rozvoj a nástup tzv. „umělé inteligence“ v oblasti filmů?
Shodou okolností, jsme se nedávno s kolegy bavili o možnostech umělé inteligence v dabingu, ale můj zájem se v současné době zredukoval na železobeton (smích). I když je to bezpochyby zajímavé téma, středobodem mého zájmu jsou nyní únikové východy, stav toalet v potencionálních objektech a železobetonu ve Scale.
Absolvent ISŠT Blansko a Vyšší odborné školy filmové ve Zlíně. Původně působil jako vedoucí Kina Boskovice, nyní je ředitelem Univerzitního kina Scala (Masarykova univerzita, Brno). Byl členem Rady Asociace českých filmových klubů; je držitelem ceny AČFK za přínos klubovému hnutí. Přednáší na Filozofické fakultě MU (kurz Provoz kina) a spolupracuje se Státním fondem kinematografie jako expert v oblasti technického rozvoje a modernizace kinematografie. Byl členem mezioborové skupiny města Brna pro kandidaturu na Evropské hlavní město kultury 2028. Ve volném čase se zajímá o vlastivědu, hudbu, film, věnuje se mj. cestování, dálkové jízdě na kole a na běžkách nebo včelám.
