Tisíc mil vašeho dobrodružství

Mimochodem vzpomenete si na stejnojmennou píseň od táboráků, kterou s  takovou lehkostí zpívá historicky první Zlatý slavík Waldemar Matuška? Tímto závodem se jeho song stává až brutálně realistickým. Třebaže bez onoho koně. Protože zdolat hlavní trasu přibližně jednoho tisíce a šesti set kilometrů není jednoduché, o čemž svědčí i příspěvky účastníků na stránkách závodu. Přesto ji ti nejlepší zvládnou na kolech urazit za osm dní, což odpovídá průměru dvě stě kilometrů na den. Můžete jít také pěšky, nebo dokonce zvolit variantu „něco mezi“ a vydat se na cestu na čím dál oblíbenější koloběžce. Závod nemá žádný časový limit, jenž by vás nedodržením diskvalifikoval. Musíte jen dodržovat pořadateli vymezená pravidla, v nichž jsou například zakázána elektrokola.

Historie tohoto závodu se začala psát před dvanácti lety, v roce 2011, kdy se na trať vydala první skupina dobrodruhů z  řad turistů, cyklistů, a  dokonce nechyběli dva běžci. Závod tehdy vedl jen jednou trasou, dnes existují dvě: severní a jižní. Obě mají společný start, aby se nakonec všichni „potkali“ opět v  jednom cíli. Pro ty, kteří se na hlavní trasu necítí, ale přesto si chtějí závod zkusit, existuje ještě varianta 500 mil. Plná délka navíc překoná přibližně 40 000 metrů celkového převýšení! Možná vás překvapí, že o  účast v  tomto extrémním závodě bývá velký zájem. Kvůli zachování jeho filozofie a možnosti „být na trase sám“, je však počet startovních čísel pro každý rok striktně limitován počtem 150 lidí na každou trasu. Registrace pro daný ročník se spouští vždy o  silvestrovské půlnoci, přičemž účastníci a  dobrovolníci předchozího ročníku mají přednostní právo. Severní varianta trasy vede podél hranic České republiky s Německem a Polskem a následně slovenským vnitrozemím do jeho nejvýchodnějšího cípu tak, jak to podmínky a  geografické možnosti dovolí. Účastníci jižní trasy před vstupem na Slovensko okusí krajinu podél  německých a  rakouských hranic, přičemž se trasa každý rok pravidelně stáčí z východu na západ a  opačně. Z  pochopitelných důvodů nejsou trasy v  terénu fyzicky vyznačeny a  závodníci se orientují pomocí GPS.

Také čtěte

Fenomén Zátopek

O tom, s jakou námahou běží, vypovídaly jeho bolestivé grimasy, pro které se mu přezdívalo „Emil...

Atraktivita závodu však nespočívá v osobní výzvě pro každého z  účastníků, ale i  v prostředí jednotlivých tras. Ty totiž vedou například přes chráněná území či národní parky, a to i po veřejnosti nepřístupných cestách. Samozřejmě po vás nikdo nemůže chtít, abyste vědomě porušovali zákon, proto mají organizátoři průjezd těchto území pro průběh závodu od příslušných úřadů povolen. Ne vždy se také jedná o  cesty vhodné pro jízdu na kole nebo koloběžce. Není bez zajímavosti, že se na start letošního ročníku chystá i  šéfredaktor magazínu, který právě čtete. „Závod 1 000 mil vnímám jako osobní výzvu, jako možnost prověřit své fyzické i  mentální schopnosti a  zároveň poznat krásy České a  Slovenské republiky, místa, na která se jen tak nedostanete. Na „mílích“ se mi líbí, že trasa spojuje obě rozdělené země. Vnímám, že tyto dva národy mají k sobě stále hodně blízko. V neposlední řadě jedu tento závod proto, abych zviditelnit a podpořil kulturu obou zemí i kulturně společenský magazín KULT*. Chcete-li mě v  mém snažení podpořit, kontaktujte mě. Veškerá finanční podpora bude směřovat na transparentní účet číslo 2200731245/2010 společnosti KULT. Každý dar se počítá, a tak můžete přispět i vy,“ upřesňuje Radek Holík.