U The Last of Us Part 1 záleží, kde ji budete hrát

The Last of Us spadá do oblíbeného zombie žánru. V tomto případě za zombifikaci může nenápadná houba z rodu Cordyceps, která mimochodem skutečně existuje a napadá hmyz. Pro účely hry ale přesedlá na lidské hostitele, kteří se během několika hodin po kousnutí infikovanou osobou stávají nebezpečnými agresivními monstry, toužícími houbu rozsévat mezi další oběti.

Jakkoli je zombie žánr zpravidla spojován s  béčkovými a  slabšími příběhy plnými akce a krve, zde se jedná o příběhovou lahůdku, kterou byste si rozhodně neměli nechat ujít. Hrajete za Joela, postaršího mrzouta, jehož náladu kolaps civilizace rozhodně nevylepšil. Lidstvo s příchodem apokalypsy přišlo o většinu svých vymožeností, společnosti se rozpadly a lidé přežívají jen na pár dobře bráněných usedlostech a v karanténních zónách, kde platí stanné právo. V jednom takovém místě začíná i váš příběh. Vaším úkolem je propašovat odsud čtrnáctiletou puberťačku Ellie.

Vydáváte se na dobrodružnou cestu plnou velkých i  malých příběhů, napětí, nebezpečí, ale i dojetí a zoufalství. Příběh je vyprávěn s  obrovským smyslem pro detail, takže i  při opakovaném dohrání máte stále co objevovat. Hlavní výtkou gameplayi bývá, že jde spíše o interaktivní film. Je pravda, že děj je silně závislý na filmečcích, které jsou předělovány herními pasážemi v podobě koridorů, ale jelikož se jedná především o příběhovou adventuru, při hraní to nijak nevadí. Prostředí jsou zajímavá, krásně vykreslená a ze všeho přímo čiší, jak si příroda po pádu civilizace bere svět zpátky. Lidské drama, které se kolem odehrává, je pro ni bezvýznamné.

Také čtěte

The Last of Us umí překvapit

Měřeno diváckým nadšením a mediální pozorností, platí The Last of Us za prozatím největší seriálovou...

Znepokojivě nádherný svět je navíc na konzoli vykreslen tak věrně, že místy přímo vyráží dech. O něco hůře jsou na tom bohužel hráči na PC. Jakkoli silný herní stroj máte, připravte se na zklamání, neboť hra nebude zdaleka vypadat tak dobře, jak by měla. Padání, hodinové načítání shader doskakování textur a další lahůdky vedly Steam k tomu, že v rozporu s běžným přístupem začal za hru vracet peníze i  hráčům, kteří „odehráli“ více než dvě hodiny. Máte-li tedy na výběr, vřele doporučuji zahrát si hru na konzoli, kde si ji zaručeně užijete. Na PC bych naopak radila trpělivost. Je možné, že autoři hru ještě vyspraví nějakým patchem. Bez něj to je zatím sice krásný, ale i  zbytečně frustrující zážitek.