Článek

Zapomenutý sportsman a hrdina Rath ožil na plátně

Emerich Rath, zapomenutý sportovec ožil, magazín KULT* Brno
Sport
Oldřich Kaiser jako Emerich Rath ve snímku Poslední závod. Společně i se svou mladší verzí v podání herce Marka Adamczyka.

Emerich Rath. Jméno tohoto pražského Němce je pro pár znalců synonymem pravého sportsmana začátku 20. století. Ve sportovním světě, který se na přelomu století formoval a uctíval své první hvězdy a hrdiny, byl všeobecně známý. Skvěle ovládal řadu rychlostních, vytrvalostních i silových atletických disciplín, ovládal lecjaké sportovní náčiní, vynikal v individuálních i kolektivních sportech. Dokonce soutěžil v maratonu na londýnské olympiádě v roce 1908 a o čtyři roky později ve Stockholmu.

Jenže mluvil německy a na takové se v českém prostředí během čtyřiceti let komunismu zapomínalo, podobně jako na řadu skvělých prvorepublikových fotbalistů z německých pražských i venkovských klubů. Do české historie se prostě čeští Němci jako hrdinové dlouhodobě nehodili a po druhé světové válce už tuplem ne. A většina jich je zapomenutá dodnes, a tak to i zůstane. Příliš prachu už nasedalo na muže narozené obvykle ještě koncem 19. století. Zapomenutý Rath se však nyní vrací do povědomí lidí díky filmu Poslední závod režiséra Tomáše Hodana, který jde v březnu do kin. Většina lidí alespoň mlhavě tuší, kdo byli Bohumil Hanč a Václav Vrbata a že zahynuli v Krkonoších 24. března 1913 při běžkařském závodě na 50 kilometrů. Hrdina Rath, též skvělý lyžař, se nebohého, vysíleného a na kost promrzlého souputníka Hanče pokusil v zuřící vánici zachránit. Na zádech ho táhl od Zlatého návrší k Labské boudě. Ale nedokázal to. Posadil tedy Hanče k tyči, vzal své lyže a jel na Labskou boudu pro pomoc. Muži, kteří ho našli a odtáhli do na saních, už se mohli jen dívat na bezvládné tělo, které ještě před několika hodinami patřilo silnému sportovci a průkopníkovi lyžování v Krkonoších. Později našli i mrtvého Vrbatu, Hančova kamaráda, který mu ve vánici půjčil zimník a čepici a také se snažil najít pomoc. Neúspěšně.

Emerich Rath, zapomenutý sportovec ožil, magazín KULT* Brno

Marně se v Krkonoších snažil zachránit zmrzlého Hanče

Když v roce 1956 vznikl o tomto závodě film s názvem Synové hor, Rath se tehdy nehodil. Byl zcela okrajovou postavou. To se Hodan rozhodl změnit. Závod se konal v době, kdy Češi často ignorovali německé závody a naopak. Ale Rath byl ukázkou toho, jak může sport spojovat. Měl přátele mezi Čechy, Němci i sportovci ostatních národů. Do závodu tehdy nastoupilo jen šest mužů, vyjeli za teplého předjarního počasí, které se však začalo měnit, déšť přešel ve sněhovou vánici a ochladilo se. Všichni včetně Ratha vzdali. Byl jedním z těch, kteří se Hanče vydali hledat, když se neobjevil na kontrolní stanici.

A našel ho poblíž místa, kde od roku 1925 stojí památník, mohyla Hanče a Vrbaty… Neštěstí kamaráda- -sportovce pro něj prý bylo traumatem až do konce jeho jinak nesmírně pestrého života. Lyžování do jeho života vstoupilo už ve třinácti letech v roce 1896. Jen čtyři roky poté, kdy dovezl první lyže do českého království hrabě Jan Harrach pro své lesníky. Rathovi je daroval vídeňský student, který tehdy pobýval v Broumově, Rathově bydlišti. Jako mladý chlapec se sám učil lyžovat a je možné ho považovat za jednoho z průkopníků tohoto sportu v Čechách. Na přelomu století se vyučil obchodním příručím ve známém pražském železářství U Rotta, ale poté přesídlil do Německa a v roce 1912 se ženil v Berlíně, kde působil jako obchodník. Jeho široký sportovní záběr mu v pomohl získat členství v mnoha klubech a také spoustu přátel. Že svou vlast neomezoval na Čechy či Německo, dokládá fakt, že po válce už žil opět v Praze. Krátce po ní si otevřel obchod se sportovními potřebami, které později doplnil trampskými a tábornickými. Už jako zkušený muž se nadále nejen účastnil různých závodů a soutěží, ale sám je i organizoval. Bylo až neuvěřitelné, jak široký byl jeho sportovní záběr. Nepěstoval jen atletické či lyžařské disciplíny, ale jezdil také na kole, boxoval, v roce 1912 se stal dokonce mistrem Německa v těžké váze, a ještě v roce 1932 dokázal zvítězit v rychlobruslařském závodě. A to je jen letmý výčet...

Emerich Rath, zapomenutý sportovec ožil, magazín KULT* Brno

Průkopnické počiny k jeho jménu patřily i v meziválečném období. Rath sjížděl na kánoi horské řeky, u nichž se o to nikdo před ním nepokusil. Proslavil se, když se objevil na Tibeře v Římě, sjížděl z Brixenu do Benátek a v roce 1924 se vydal na vodní pouť dlouhou 360 kilometrů po Seině, aby doplul do Paříže v den zahájení olympijských her. V duši nadšeného sportovce a obchodníka však dřímal i romantický duch, který měl to štěstí, že v době mezi válkami pobýval v Praze. Tehdy totiž zažilo nevídaný rozmach trampské hnutí. Z lokálky na Sázavu se stal Posázavský Pacifik a tisíce mladých lidí jezdily do romantické krajiny kolem této řeky trávit neděle. Rath si tehdy pořídil dřevěnou chatu na skalách v Lukách pod Medníkem, a když měl volno, ujížděl z Prahy právě sem. Mohl si tu snít o indiánech a životě v přírodě tak, jak to čítal v dobrodružných románech, jež tehdy hltala značná část mladých i starších kluků. Rathovi nechyběl v chatě totem, chodíval v indiánském obleku s čelenkou a indiánským tomahawkem, dokonce i když přál přátelům v Praze pěkné prožití Vánoc. Ani na Sázavě na sport nezapomněl. Postavil hřiště a sjížděla se k němu trampská mládež z okolí. Byl tu šťastný. Jenže krásný život, který si za první republiky dopřála spousta lidí, netrval dlouho. Další válka rozmach mladého československého státu zastavila. Rath patřil k antifašistům, a jaká musela být jeho morálka, když ukrýval ve sklepě či ve skladu obchodu Žida.

Emerich Rath, zapomenutý sportovec ožil, magazín KULT* Brno

Po válce mohl díky tomu v Praze zůstat, jeho život se však obracel k horšímu. Němci ho za války nechali na pokoji, komunisti už ne. Obchod mu po roce 1948 sebrali a na rok ho zavřeli do vězení, protože propagoval skauting, měl za výlohou indiánskou čelenku a totem či americké opasky a klobouky. Dost na to, aby mohl být obviněn z propagace západního stylu života a amerikanismu. V té době mu zemřela manželka a po návratu z vězení mu vyměřili nejnižší možný důchod. Jak rychle se dokázal proměnit spokojený a činorodý život aktivního Ratha… Po zbytek svých dnů živořil jako pomocný zedník či metař. V roce 1959 byl v takové nouzi, že nabídl Náprstkovu muzeu svůj majetek a sbírky, ale zájem byl pramalý a za dvě věci dostal pouhých 600 korun. Většina lidí by se dávno nechala zlomit osudem, ne tak Rath. Usmyslel si, že dojede na kole na olympiádu do Říma. Jenže dostal cukrovku a osud ho nasměroval do domova důchodců u Benešova. Pak se mu naposledy zablýsklo na lepší časy. Bratranec Jan Rath z Broumova za ním přijel a nabídl mu, že může bydlet u něj. Starý Emerich byl rád, přestěhoval se do města, kde jako chlapec vyrůstal. Radost netrvala dlouho. Příbuzný ho z bytu vyhodil a téměř osmdesátiletý stařec byl najednou bezdomovcem potulujícím se po Broumově. Nemohli si ho nevšimnout „esenbáci“, kteří mu zařídili pobyt v domově důchodců, kde však po čtyřech měsících v prosinci 1962 zemřel na infarkt, zcela opuštěný.

Až dlouho po jeho smrti, na začátku 21. století, se jeho jméno na Broumovsku začalo vracet do povědomí. V Polici nad Metují stojí Muzeum zimních sportů Emericha Ratha a jeho jméno nese od roku 2003 i běh konající se přímo v Broumově.

–⁠ Zdeněk Meitner –⁠

Emerich Rath, zapomenutý sportovec ožil, magazín KULT* Brno

Mohlo by vás zajímat

Článek
Ostatní
Ať už neodoláte lákavě barevným sladkým koktejlům, elegantnímu vínu...
Top
Rozhovor
Byznys
Letní festivaly nebo sportovní akce si jen těžko umíme představit bez...
Top
Článek
Historie
Zámek v Kuníně si v letošním roce připomene 20 let od svého...
Rozhovor
Bydlení
Chystáte se na novou kuchyň, obývák nebo rovnou na celý nový domov...