Bakchus: Na koncertech i při natáčení hodně improvizujeme

Proč právě Bakchus?

Richard: Bakchus, řecky Dionýsos, byl antický bůh vína, nespoutaného veselí a bujarých večírků, což nás docela vystihuje. Ve středověku byl opěvován v mnoha básních a písních, jako například ve známé Carmině Buraně: „Bakchus do žil proniká horkým nápojem, rozdmýchávaje tak lásky žár…“

Jako kapela fungujete sice už 14 let a v jednom rozhovoru jsem četl, že posledních deset hrajete vesměs ve stejném složení. Co kapelu tmelí?

Richard: Především jsme dobrá parta. Takže i když spolu trávíme hodně času, je pořád dost legrace.

Prolínání žánrů je, alespoň v současnosti, velmi populární. I vy máte zkušenosti z mnoha hudebních stylů. Zkoušeli jste použít aplikovat středověké nástroje třeba na jazz, nebo dokonce na rock? Nemyslím jen pár taktů.

Richard: Tohle se nám stává celkem často. Nedávno jsme třeba v Německu doprovázeli módní přehlídku retro šatů Lambadou a podobnými hity. Nebo jsme do jednoho filmu se středověkou tematikou natočili píseň současné britské zpěvačky, kterou si režisérka oblíbila. Skladbu jsme celou přearanžovali pro staré nástroje a zpěvačka dokonce osobně přiletěla, aby to s námi nazpívala. Sama byla s výsledkem velmi spokojená a všichni byli překvapení, jak moderně to nakonec zní. 

U pana Závady mě zaujalo, že nejdřív studoval loutnu ve Francii a pak ještě v Brně na JAMU. Čekal bych to opačně.

Richard: Mojí specializací je stará hudba, konkrétně hra na loutnové nástroje. A jediná možnost, jak u nás studovat tento obor, bylo donedávna pouze na Akademii staré hudby při FF MU v Brně, díky které jsem se na studia dostal do Francie. No a poté, co na JAMU vznikla Katedra staré hudby, jsem se přihlásil i sem. Jsem vlastně první v České republice vystudovaný loutnista s akademickým titulem.

Všiml jsem si, že se pan Polívka účastnil natáčení filmu Miloše Formana Amadeus? V devíti letech?

Václav: Jsem jeden ze zpěváčků na kůru, zcela vlevo, kteří zpívají Quando Corpus z Pergolesiho Stabat Mater mladému Salierimu, když se modlí, aby se mohl stát hudebníkem. K natáčení jsme se s bratrem dostali přes Dětský pěvecký sbor Československého rozhlasu, když nás vybral jeho sbormistr Čestmír Stašek. Jinak Amadeus je nádherný film, přestože má se skutečností jen velmi málo společného. Mimochodem, byl to můj vůbec první honorář. 200 Kčs za dva natáčecí dny byly v roce 1984 nějaké peníze. Zvlášť pro devítiletého kluka!

Hrajete i autorské věci, nebo jen převzaté?

Richard: Hrajeme převážně středověké písně a tance. Vezmeme dochovaný fragment (melodii a text) a ten doaranžujeme. Na koncertech i při natáčení  hodně improvizujeme. Vždy nás potěší, když se nám podaří najít nějakou neznámou, zapadlou skladbu a vdechnout jí po staletích nový život. 

Ze zkušenosti vím, že je spousta výborných hudebníků, kteří hudbu provozují jen z nadšení a jako relax. Jak odpočíváte vy hudebníci – profesionálové?

Richard: S rodinou, v přírodě, rád běhám nebo něco tvořím. Ale on je svým způsobem relax i to naše cestování s kapelou. Po minulém roce, kdy jsme měli většinu koncertů zrušených, mi to velmi chybí.
Radek: Relaxuji v přírodě, rád trávím čas s rodinou, to je při práci muzikanta vzácné. A v létě jsem maximum času na chatě a na plachetnici.
V: Asi bych mohl tvrdit, že jako pilot a instruktor akrobacie na kluzáku nebo plaváním a jógou, ale to je spíš umění, práce a údržba. Pod relaxací si představuji postel a něco na čtení nebo koukání.