Je Sluha dvou pánů v Mahence opravdovou komedií dell'arte?

Pod pojmem komedie dell'arte se mi (i ostatním divadelním teoretikům) automaticky vybaví dva důležité aspekty. Prvním z nich je improvizace. Druhý, neméně kruciální, aspekt představuje kontakt a interakce s divákem. Režisér Martin Glaser šel při inscenování spíše cestou zběsilé frašky, pohybových gagů a zveličených gest. Soubor bohužel nemá příležitost improvizovat tak, jak by u tohoto žánru bylo žádoucí a interakce s publikem je omezená na minimum.

Přitom scéna Petra Vítka přímo vybízí k hravému zapojení publika, protože její velkou část tvoří znázornění benátského kanálu Grande v podobě bazénu naplněného pěnovými kvádry. Jednotliví aktéři do něj nejen odhazují rekvizity, ale i skáčou. Více povolit uzdu fantazie a určitě se dá z geniálního nápadu vytěžit větší kupa švandy.

Také čtěte

Na návštěvě doma u rodičů se stane jenom konec světa

V některých návštěva rodičů vyvolává nelibé pocity , jin í si pobyt na místě, kde vyrůstal i v...

Kostýmy Martina Chocholouška charakterizuje nápaditost, která je schovaná do rokokového oblečení. Historizující kostýmy ostře kontrastují nejen s pastelovými barvami futuristicky neurčité scény, ale také s vtipy, které aktéři na jevišti tvoří. Stojí v bílých parukách, nařasených látkách a dámy v šatech s obručemi. U toho komentují vybavení moderního hotelu s minibarem, pojídají popcorn a ukusují párek v rohlíku.

Truffaldino Viktora Kuzníka je mladý, roztěkaný, živelný a dětský. Prodloužená intonace jeho hlasu odkazuje na vypočítavost a fištrón, kterým oplývá. Mrzí mě, že neprovádí bližší a intenzivnější akce s hledištěm, protože jde cítit, že v komediálních rolích je jako ryba ve vodě. Režisér Glaser říká, že tohle není komedie jednoho muže. A já říkám, že „má recht“. Také ostatním se dostává náležitého prostoru. Pantalone Petra Kubese, Florindo Ivana Dejmala i hostinský Brighella Martina Slámy jsou postavy, které jsou Truffaldinovi doslova rovné.

Jakmile se na repertoáru jakéhokoliv divadla objeví jméno Carlo Goldoni, tak je jasné, že o vyprodaná hlediště nebude nouze. Činohra NdB pojímá Sluhu dvou pánů velmi profesionálně. Jde poznat, že jde o pečlivě secvičené a poskládané dílo. Osobně v něm postrádám více živelné improvizace a surového kontaktu herce s divákem, jak se říká, „tělo na tělo“. K tomu by výrazně dopomohlo, kdyby Národní divadlo Brno přemístilo Sluhu dvou pánů do komornějšího a menšího sálu. Takové Redutě by komedie dell'arte navýsost slušela!