Carmen, příběh z New Yorku: silné hlasy, málo tance a odvahy

Autoři, kteří pro Městské divadlo Brno napsali už muzikál Medicus, se inspirovali slavnou operou Georgese Bizeta i stejnojmennou novelou Prospera Mériméeho, ale příběh zasadili do nového prostředí. Carmen je tu dcerou kubánských přistěhovalců a pracuje v nočním klubu hispánské komunity. Zamiluje se do ní policista Joey, rodák z Mexika, kterého láska postupně dožene k žárlivosti a na cestu ke zločinu. Toreadora z opery nahrazuje světoznámá operní hvězda Camillo.

Hodně zpěvu, málo tance

Režie Stanislava Moši se tentokrát drží poměrně tradičního pojetí a sází spíše na statické výjevy než na nápaditou práci s pohybem a prostorem. Choreografie Michala Matěje jsou na velkém jevišti Hudební scény překvapivě skromné a výraznější taneční čísla téměř chybějí. Přitom právě propojení hudby, zpěvu a tance patří k základním charakteristikám muzikálového žánru. Písně na mě působí jako samostatné hudební vložky, které děj příliš neposouvají. Místo aby přirozeně rozvíjely příběh, občas připomínají spíše koncertní čísla.
 

Retro New York

Scénografie Christopha Weyerse a kostýmy Andrey Kučerové vytvářejí stylizovanou podobu New Yorku. Výrazné paruky a pouliční móda odkazují spíše k estetice osmdesátých a devadesátých let minulého století. Výsledkem je retro stylizace, která má k současnému americkému velkoměstu poměrně daleko. Inscenaci navíc provází řada přestaveb, které nejsou vždy plynulé a místy narušují tempo představení.

Daňhelová a Janota táhnou inscenaci

Kristýna Daňhelová jako Carmen opět potvrzuje své výborné pěvecké kvality a patří k největším přednostem inscenace. Výrazněji mě zaujala zejména ve druhé polovině představení, kde dostává prostor naplno ukázat svůj hlasový potenciál. Marco Salvadori herecky přesvědčivě vystihuje postavu policisty Joeyho, v níž se zpočátku střetává rozum s citem. Jakmile se však Joey zamiluje do Carmen, přestává uvažovat racionálně. Esther Mertová jako policistka Micaela má výrazný hlas, místy však zpívá až příliš na sílu.

Skutečným klenotem je Lukáš Janota v menší, ale výrazné roli operního pěvce Camilla. Je okouzlující, vtipný a charismatický, s lehkostí si získává přízeň divaček a rozdává jim dokonce vizitky. Těch by měl mít raději pořádnou zásobu, aby se dostalo na všechny jeho fanynky. Zkušení muzikáloví herci a herečky ve vedlejších rolích bohužel nedostávají výraznější pěvecké příležitosti.

Také čtěte

Jasné nařízení, že na Letnice už ani o zázrak více

Román Letnice Miroslava Hlauča dorazil do Městského divadla Brno, kde se v činohře dočkal 19. září světové premiéry. Zázračné městečko Svatý Jiří, v němž je nadpřirozeno běžným a téměř každodenním jevem, se ocitá na divadelním jevišti. Co všechno ještě považujeme za normální, než přijede úředník zvenčí a rozhodne, že zázraky už nejsou žádoucí – protože svět jinde přece funguje i bez nich?

Carmen se podřídit nechce, inscenace ano

Carmen si muže omotává kolem prstu s odzbrojující lehkostí. U muzikálového zpracování Městského divadla Brno to tak snadné není. Hudba mě více zaujala až ve druhé polovině, která nabízí nápaditější a výraznější motivy. K nejsilnějším stránkám inscenace patří také pěvecké výkony. Přesto mi v Carmen chybí větší energie, odvaha a překvapivější nápady. Příběh ženy, která se odmítá podřídit a žije podle vlastních pravidel, by si zasloužil méně předvídatelné zpracování. Carmen totiž rozhodně není šablonovitá hrdinka.

Muzikál potěší diváky, kteří do divadla chodí hlavně za zpěvem a za oblíbenými tvářemi brněnského souboru. Kdo čeká taneční show nebo odvážné přepsání klasiky, odejde spíš zklamaný.