Kraťasy nechte doma. Divadlo si zaslouží úctu i ve vašem šatníku

Vykázáni z hlediště

Historie zná mnoho příběhů, kdy návštěvníci nebyli vpuštěni do sálu kvůli nevhodnému oděvu. Už v meziválečné Praze nebylo výjimkou, že hledištní personál zdvořile, ale nekompromisně požádal hosta v příliš sportovním oblečení, aby se vrátil domů převléct.

Divadlo jako společenský rituál

Divadlo vždy bylo a je místem, kde se snoubí kultura, umění a tradice. Návštěva představení představuje společenskou událost, která má svá pravidla – a to nejen ta psaná. Etiketa divadelní návštěvy začíná už při výběru oblečení. A přestože se doba mění, jedno by mělo zůstat stejné: úcta k lidem, kteří pro vás celé týdny dřeli na každém detailu, i k instituci samotné. Návštěva divadla zkrátka není jen o tom „jít na kus hry“. Nastudování inscenace trvá i půl roku, zázemí divadla je propracovaný stroj, který zaměstnává mnoho odborníků, o nichž diváci často nemají ani tušení. Za oponou tvrdě pracuje tým režisérů, scénografů, dramaturgů, kostymérů, osvětlovačů, zvukařů, techniků i celé administrativy divadla. Ti všichni se podílejí na tom, aby večer, na který jste si koupili lístek, byl skutečně výjimečný. Kolik lidí stálo za tím, že se světla v sále zhasnou a hra začne? Desítky. Některé možná nikdy neuvidíte, ale i jim vzdáváte poctu tím, jak se na tento večer oblečete

Co si na sebe (ne)vzít

Není potřeba hned hledat smoking a večerní róbu. Základní pravidla ale platí jasně:
Muži by měli zvolit společenské kalhoty, košile s dlouhým rukávem, polobotky. Sako či kravata jsou vítané, zejména u slavnostních premiér.
Ženy pak můžou obléct elegantní šaty, sukně nebo kalhotový kostým. Doplňky a líčení přizpůsobte večerní atmosféře

A co naopak rozhodně nechat doma?
× Kraťasy,
× sandály s ponožkami,
× trička s potiskem,
× mikiny, tepláky, sportovní obuv,
× košile s krátkým rukávem

Etiketa v divadle ale nekončí u oblečení. Patří sem i zásady chování a zasedacího pořádku. Při příchodu na místo by měl muž pustit ženu (nebo váženější osobu – tedy například staršího člověka či hosta vyššího společenského postavení) před sebe, aby usedla jako první. Zároveň muž tradičně sedí po levici ženy. Proč? Pravá ruka byla historicky považovaná za „akční“ – vhodná k pozdravu či ochraně, a tak se běžně nechávala volná. Stejně tak, když procházíme k místům, obracíme se k sedícím čelem, nikoliv zády.

Kodex by měl být samozřejmost

Mnohá divadla dnes nad nevhodným oděvem diváků jen tiše přivírají oči. Ale proč vlastně? Do kostela také nevkročíte v žabkách a kasina mají dresscode jako samozřejmost. Divadlo není jiné. Právě naopak – je to svatyně kultury. Místo, kam přicházíme s respektem. Bylo by na čase, aby i divadla zavedla pevný kodex oblékání a nebála se ho dodržovat. A klidně i s tím rizikem, že nevhodně oděného diváka nepustí dovnitř. Učila by tak společenské odpovědnosti a etice oblékání. Dnes jsme v tomto ohledu příliš shovívaví. Ale možná už je čas si připomenout, že návštěva divadla je malý svátek. Tak se na něj oblečme.