Laufey – A Matter of Time: Jazz od mladé muzikantky pro mladé posluchače

Poslední roky ukazují, že se retro v hudbě opět vrací do módy. Dva příklady za všechny: V roce 2021 vydala zpěvačka Lady Gaga album společně s jazzovou legendou Tony Bennettem a o Laně Del Rey, která už dlouho zpívá, jako by snad žila v Americe 50. let, ani nemluvě. K těmto jménům se svým osobitým způsobem přidává i šestadvacetiletá islandsko-čínská jazzová zpěvačka a muzikantka Laufey (celým jménem Laufey Lín Bing Jónsdóttir). U hudebníků tohoto věku by sice člověk asi moc neočekával, že se přikloní zrovna k jazzu, ale Laufey tento žánr neopustila ani na svém třetím albu A Matter of Time.

Toto album posluchače vtáhne do atmosféry hollywoodských hvězd, černobílých filmů a potemnělých kaváren. Často v písních uslyšíte povědomé hudební motivy, témata a prvky, které je ovšem činí poněkud předvídatelnými – zejména se to týká například instrumentálky Cuckoo Ballet – Interlude. Laufey však nehraje čistý jazz, ale zpestřuje ho vlivem soudobé populární hudby a moderními prvky. V tomto ohledu vyčnívá například závěrečný track, Sabotage, který obsahuje neočekávané disonance a gradující závěr opírající se o elektrické kytary. Společně s využitím islandštiny v písni Forget-Me-Not se tak jedná o jedno z překvapení alba, které jinak poklidně a příjemně plyne bez větších vzruchů.

Je škoda, že některé skladby jsou poměrně krátké, ale to je zřejmě nezbytné prokletí současné hudby. Některé z nich navíc působí prázdně, jako by plynuly do ztracena. A to se netýká pouze těch tracků, které mají stopáž pod tři minuty, případně končí fade-outem. Spíše jde o to, že jazz si prakticky říká o to, aby muzikanti naplno prozkoumali své dovednosti a kreativitu, vyjádřili naprosto vše, co jim dřímá v mysli a šli až na hranici svých schopností. Jako by písním na albu A Matter of Time k úplnosti ještě něco málo chybělo.

Zpěvu a hlasu Laufey však není co vytknout – v klidných skladbách velmi připomíná Billie Eilish, zejména pak v klidnějších pasážích a baladách, jakou je například Snow White. Některé z nich snadno mohly nahradit hit What Was I Made For ve filmu Barbie. Laufey nicméně disponuje větším rozsahem a silou hlasu, než je tomu v případě Billie Eilish, což jednoznačně dokazuje i na tomto albu. Zejména pak v momentech, kdy skladby gradují a tím i její zpěv.

Texty pojednávají o tématech, která jsou blízká snad všem zástupcům generace Z – vztahům k sobě i k ostatním. Trochu se v tomto směru nabízí srovnání s Taylor Swift, Laufey však Taylor Swift (při vší úctě k americké popové divě) navzdory věku a menšímu množství zkušeností již docela převyšuje. Ať už jde o kvalitu a barvu hlasu, zpěv, texty či hudbu jako takovou. Je pouze škoda, že je album po textové stránce poněkud jednotvárné.

Na albu A Matter of Time se snoubí jazzové retro s prvky současné hudby – staré s novým, dva zdánlivě neslučitelné protiklady, které ovšem v hudbě Laufey dávají perfektní smysl. K dokonalosti mu sice ještě něco málo schází, ale i tak ho lze označit za skvělý příklad toho, jak může znít jazz pro mladé posluchače, když se toho chopí mladý schopný muzikant.