Letos krotí duchy teenageři

Tvůrci Krotitelů duchů z roku 2016 nahradili původní kvarteto mužských hrdinů jejich ženskými alternativami a z mnoha důvodů sklidili posměch diváků i kritiky. Letošní Krotitelé duchů, kdy titul doplňuje slovíčko Odkaz, přistupují k látce výrazně promyšleněji. Především se jich chopil tvůrce několika zdařilých nízkorozpočtových snímků Jason Reitman (Juno, Lítám v tom), jenž je zároveň synem režiséra původních dvou blockbusterů, v únoru zesnulého československého rodáka Ivana Reitmana.

Ani tentokrát nesledujeme v  hlavních rolích rozpustilé vědce, dospělí protagonisté ustoupili dětem a pubescentům – neskrývaně i pod vlivem masového úspěchu seriálu Stranger Things. A tato linka zde funguje podobně dobře jako 
u jedné z výkladních skříní Netflixu. Uznání si zaslouží také dávkování nezbytných odkazů na originál nebo vkusná emancipace zástupkyň něžného pohlaví, které posouvají děj mnohem vydatněji než jejich „drsné“ polovičky. Rázem je řečeno víceméně vše podstatné, jelikož nad rámec těchto tří rovin Krotitelé duchů: Odkaz nenabízejí téměř nic.

S tím značně souvisí skutečnost, že zatímco zhruba první polovina snímku nabízí divákovi dostatek zábavných a umně natočených sekvencí, postupem času podobných vějiček rapidně ubývá. Emočně silně zabarvené finále si pak zřejmě dokážou užít jen nejvěrnější fanoušci značky s logem v podobě boubelatého strašidýlka.