Malovaná historie science fiction

Jako u spousty jiných žánrů není snadné určit, kdy přesně sci-fi vzniklo. Přestože dle knihy začíná tento žánr s Mary Shelleyovou, nevyhýbá se zmínkám ani o středověkých či starověkých autorech. A to není zdaleka vše.

Formát komiksu zpočátku působí velmi svěže. Ilustrace Djibrila Morissette-Phana věrně zachycují podobu probíraných autorů i vyobrazení z jejich stěžejních děl. V díle bombardujícím čtenáře stovkami jmen tvůrců, knih, žánrových časopisů i dalších osob a děl jsou ilustrace pro srozumitelnost zcela stěžejní. Zatímco na začátku jsou předkládané informace dávkovány po trochách a autoři jako Jules Verne nebo Edgar Allan Poe mají poměrně dost prostoru, v pozdějších kapitolách hloubka sdělení ustupuje kvantitě a je čím dál obtížnější se v komiksu orientovat.

Zároveň se asi v druhé půlce knihy z poměrně nápaditého vyprávění stane spíš plejáda otravných „mluvících hlav“. Dynamika ustupuje přehršli zpráv o všem možném i nemožném, které je obtížné uspořádat a srozumitelně podat. Působí to, jako by Xavier Dollo zpracovával v přiměřené hloubce jedno téma za druhým až do dvacátého století a najednou si uvědomil, že mu toho k odvyprávění ještě spoustu zbývá. Dosavadním způsobem by však jeho komiks nabobtnal přinejmenším na dvojnásobek délky. Snad proto přijal poměrně drastická opatření, aby se vešel do limitu, až v některých místech z komiksu udělal spíš klasickou knihu s větším množstvím ilustrací.

Nechci tvůrce obvinit z lajdáctví či vypočítavosti. Spíše se zdá, že si jednoduše ukousl příliš velké sousto, jež ho takřka zadusilo. Na jednu stranu působí druhá půlka knihy jaksi „letem světem“, na druhou si ani v ní neodpustí nadbytečné poznámky, kdo koho a čím ovlivnil.

Kromě zásadních knih žánru, z nichž mnohé běžný fanoušek sci-fi ani nezná – ostatně velká část z nich ani nevyšla v našem rodném jazyce – se zabývá i časopisy vydávajícími sci-fi povídky a zmiňuje současně komiksy, hry, seriály či filmy. Dějiny science fiction v komiksu mají pro našince šikovný mechanismus hvězdiček u knih, jež byly publikovány v češtině, takže nemusíte pátrat, zda je právě pro vás atraktivní dílo dostupné v naší mateřštině.

V knize od Francouze nepřekvapí silná stopa francouzských tvůrců, která ale může české čtenáře spíše otravovat. Nepočítáme-li vzpomenutého Julese Verna, většina z nich je u nás málo známá. Jediný český velikán – Karel Čapek – si bohužel vysloužil pouze nepatrnou zmínku a ani jedinou ilustraci. Na druhou stranu kniha připomíná i autory primárně spojované s jinými žánry: například velikány fantasy J. R. R. Tolkiena a Roberta E. Howarda, či neúnavného chrliče kvalitního čtiva – Stephena Kinga.

U komiksu s tak širokým záběrem je pochopitelně věnován velmi nerovnoměrný prostor jednotlivým autorům, dílům, časopisům a dalšímu a lze do roztrhání těla diskutovat nad tím, zda si ten či onen nezasloužil zanechat v knize výraznější stopu. Příznačný je v tomto úplný konec vyprávění, kde si Dollo jakoby náhle vzpomněl na populárního spisovatele a jeho slavné knihy, a tak ho tam na poslední chvíli zmínil. V mých očích tím knihu odsoudil k jasnému číselnému hodnocení, které mnozí fanoušci pochopí i bez přečtení Dějin science fiction v komiksu.

Konečné hodnocení, jak to tak bývá, záleží na preferencích případných čtenářů. Zajímají-li vás dějiny vědeckofantastického žánru a překousnete skutečnost, že obzvlášť v druhé polovině se z nápaditého komiksu stává spíš školometská nuda, nemusíte se dlouho rozhodovat. Stejně tak vám Dějiny science fiction v komiksu nabídnou jména desítek až stovek děl, jež si můžete přečíst a rozšířit tak svou žánrovou erudici. Chcete-li však sáhnout po dynamickém a strhujícím vzdělávacím komiksu, jako byla například nedávná Bomba, poohlédněte se někde jinde. Xavieru Dollovi nelze upřít snahu, avšak tento gargantuovský záměr se ukázal být nad jeho síly, alespoň v tom rozsahu, jaký si vytyčil.