Na brněnských barikádách zase stojí Bídníci

Po Čarodějkách z Eastwicku Městské divadlo Brno obnovuje další divácky prověřené tituly. A je to krok správným směrem. Nejde o pohodlnou recyklaci, ale o návrat inscenací, které měly váhu a publikum si je dlouhodobě žádá zpět. U Bídníků navíc nešlo jen o chuť, ale i o čas. Čekalo se, až Les Misérables dohrají v Praze, a především na znovuotevření autorských práv – to vysvětluje, proč návrat Bídníků nemohl přijít dřív.

Obnovená premiéra se přitom nesnaží tvářit jako radikálně nová interpretace. Inscenace zůstává věrná osvědčenému tvaru, který si diváci pamatují. Pod režií je opět podepsán Stanislav Moša a inscenace opět stojí na vynikajícím překladu Zdeňka Borovce. Hudební nastudování v podání Dana Kalouska a Dominika Pernici je komornější a soustředěnější než dříve.

Také čtěte

Maloměstský Eastwick je stále zvrácený. Čarodějky tam mají ďábla v těle

R omán Johna Updika je poměrně nenápadná knížka . Lidé znají spíše film Čarodějky z Eastwicku z roku...

Samotný Hugův román, hudba Claude‑Michela Schönberga i libreto Alaina Boublila mě už příliš neoslovují. Naopak kostýmy Andrey Kučerové, které ukazují, co muzikálu vládne. Ať už okázalé šaty, nebo otrhané hadry – každý střih a barva tady má smysl – jde to vidět zejména na kostýmech Thénardiérů.  

Petr Gazdík, který obdržel za roli  Jeana Valjeana divadelní cenu Thálie,  se k této postavě vrací s klidem a životní zkušeností, která jí sluší. Další Thálii bych bez váhání předala Lukáši Vlčkovi za Javerta. Jeho výkon má operní razanci, precizní gestikulaci a herecké charisma, což dokáže Gazdíkova Valjeana chvílemi úplně převálcovat. Aleš Slanina a Lucie Bergerová jako manželé Thénardierovi fungují jako nutné odlehčení – nastupují přesně ve chvíli, kdy by se patos mohl začít přejídat, a rozbíjejí ho ironií, nadsázkou a bezostyšnou drzostí. Dětské role naopak působí opatrněji, jako by je váha díla přece jen více svazovala.

Že je divácký zájem o inscenaci stále obrovský, svědčí dva měsíce dopředu beznadějně vyprodané reprízy. U muzikálového zážitku světové úrovně publikum občas zapomíná i dýchat. Menším nedostatkem zůstává přístup k alternacím hlavních rolí. Divadlo se rozhodlo je na webu neuveřejnit. Chápu provozní realitu muzikálového kolosu, ale u takhle žádaného titulu by trochu větší otevřenost vůči divákům určitě neuškodila. Jsem  přesvědčená, že Jean Valjean Lukáše Janoty a Javert Dušana Vitázka za propagaci rozhodně stojí.