Na stezkách odvahy v afrických pouštích a jihoamerických pralesích - Cizokrajná vyprávění italského dobrodružného filmu
Dobrodružný film má v italské kinematografii velmi široké žánrové, tematické i lokalizační rozpětí od oceánských plaveb až po exotické výpravy. Odehrává se na různých historických pozadích i v současnosti, ale my se zaměříme pouze na příběhy zasazené do moderního období.
Od mořských panoramat k exotickým horizontům
Do dobrodružné podívané lze v Itálii zahrnout rozsáhlé spektrum snímků od mytologických fantazií přes westerny a špionážní příběhy až po historickou a válečnou epiku. Tyto podívané vznikaly v italské kinematografii již od jejích němých počátků a mnohé z nich mají jako žánrový základ dobrodružství. Naopak s moderní variantou dobrodružného filmu spojeného s průmyslovou konjunkturou a populární kulturou se setkáváme zpravidla až po druhé světové válce. Zatímco některé snímky jako námořní vyprávění Srdce na moři (1950) Giorgia Bianchiho nebo africký příběh Cizinecká legie (1952) Basilia Franchiny jsou černobílými projekty, v jiných případech realizovali producenti a filmaři barevné filmy natáčené nejčastěji v systému Ferraniacolor. Patří mezi ně například exotická dobrodružství Afrika pod moři (1953) Giovanniho Roccardiho a Tam tam mayumbe (1954) Giana Gaspara Napolitana a Folca Quiliciho. Obě tyto podívané zachycují antropologické pozadí domorodé Afriky a Roccardiho snímek obsahuje i podmořské záběry zpřístupňující tehdejšímu publiku svět pod vodou, který se stal následně doménou tvorby Folca Quiliciho, pohybujícího se na pomezí dokumentaristiky a hrané fikce. Jinou cestou) se ubírá Rommelův poklad (1955) Romola Marcelliniho realizovaný v Egyptě, kde skupina hrdinů pátrá po ztraceném nacistickém bohatství z druhé světové války.
Některé snímky zasazují exotické postavy do tehdy současné Itálie, jak je tomu u dobrodružného filmu s kriminální zápletkou Yalis, panna z Roncadoru (1955) Francesca De Robertise a Leonarda Salmieriho o brazilské zpěvačce v Římě. V jiné napínavé podívané Dobrodruzi z tropů (1960) Sergia Bergonzelliho představují tvůrci moderní western zasazený do prostředí revolučních událostí v Jižní Americe i kulturně a geograficky vzdálený zaoceánský svět. Od první poloviny 60. let se staly asijské, orientální a jiné exotické lokality pevnou součástí i mezinárodních koprodukčních filmů jako Bouře nad Cejlonem (1963) Giovanniho Roccardiho, Sfinga se před smrtí usmála – stop – Londýn (1964) Duccia Tessariho nebo Zlatá sfinga (1967) Lugiho Scattiniho. Tvůrci v nich často prolínají dobrodružství se špionážní zápletkou, konspiračním pozadím nebo detektivním pátráním hrdinů v dalekých končinách.
Nebezpečí v tropech a sexuální hrdinky džungle V průběhu 60. let se začali producenti, scenáristé a režiséři obracet k tématu střetu civilizace s hrdiny z divočiny nebo k variacím na populární postavu Tarzana. Například ve filmu Pro hrst zlata (1965) Carla Vea vystupuje Tarzak, ve snímku Karzan, báječný muž z džungle (1971) Demofila Fidaniho se objevuje Karzan a v podívané Tarzanka, divoké pohlaví (1969) Guida Malatesty je obyvatelkou divokého a nebezpečného pralesa stejnojmenná ženská hrdinka. Spojení sexappealu ženských postav a exotického dobrodružství se v italském filmovém průmyslu osvědčilo jako úspěšný kulturní vzorec a vedlo k dalším obměnám. Vedle hrdinek na pokračování Gungala, panna z džungle (1967) Romana Ferrary a Gungala, nahá panterka (1968) Ruggera Deodata ožívaly sexuální exotické symboly i ve filmech Samoa, královna džungle (1967) Guida Malatesty nebo Luana, dcera panenského pralesa (1968) Roberta Infascelliho. Tyto snímky zobrazující ženské i mužské postavy jako pralesní hrdiny i v dalších titulech jako Eva, divoká Venuše (1968) Roberta Mauriho a Zambo, vládce pralesa (1972) Adalberta Albertiniho začaly postupně nahrazovat jiné formy dobrodružné podívané. Například etnografický obraz ostrovní Polynésie Oceán (1970) Folca Quiliciho s hudbou Ennia Morriconeho nebo napínavý příběh o přežití v nehostinné džungli Zázraky se dějí (1974) Giuseppa Marii Scoteseho.
Producenti a filmoví tvůrci začali v rámci dobrodružství kombinovat a prolínat různá témata a žánrové polohy, aby byly snímky uplatnitelné zejména v mezinárodní distribuci. 6000 km strachu (1978) Adalberta Albertiniho je zároveň sportovní podívanou odehrávající se během Safari rallye v africké Keni. Snímek Lovec žraloků (1979) Enza G. Castellariho zase propojuje exotickou podívanou ze slunné scenérie Karibiku s akčním a gangsterským příběhem. Režisér Antonio Margheriti se v první polovině 80. let zaměřoval ve filmech Lovci Zlaté kobry (1982) a Přeživší z mrtvého města (1984) na spojení akce, dobrodružství a mystiky v tropickém prostředí džungle. Jiný tvůrce, Gianfranco Parolini, se v honbě za pokladem ve filmu Tajemství říše Inců (1987) obrací k mytologii starobylé indiánské civilizace v Jižní Americe. Produkce tohoto populárního žánru je v italské kinematografii ovšem mnohem rozsáhlejší a bohatější.