Foglarovy deníky 2. díl. Rychlé šípy, ženy a zemitý slovník

Recenze knihy Začínám psát Rychlé šípy (Výbor z deníků 1938–1941) z nakladatelství Albatros

Dva svazky deníků Jaroslava Foglara, Celý den drobně prší a Začínám psát Rychlé šípy, vedle sebe. KULTINO*
Knihy & Příběhy
Foglarovy deníky Celý den drobně prší a Začínám psát Rychlé šípy

Nakladatelství Albatros vydalo druhý díl deníků Jaroslava Foglara se zápisky z jeho autorsky nejdůležitějšího období. Vedle poznámek o svém hektickém pracovním tempu se v denících věnuje své mamince, obyčejným denním záležitostem a dokonce i ženám. Nejvíce však svému oddílu.

Kniha nese název Začínám psát Rychlé šípy a čtenáři v ní de facto nahlédnou do období počátku životní zralosti mladého spisovatele. Sice mu tehdy bylo jen něco přes třicet let, ale přesto dosáhl poměrně významných literárních úspěchů. Psal knihy na objednávku (i dvě za půl roku), připravoval nová vydání těch předešlých a do toho plánoval ke stávajícím komiksovým dobrodružstvím Rychlých šípů přidat i román. Mimochodem, ke své asi nejznámější knize, Hochům od Bobří řeky, se při přípravě jejího druhého vydání do deníku vyznal, že až nyní plně doceňuje její výjimečnost.

Foglarovy deníky jsou kusé a bez vysvětlivek

Nevím, co by sám spisovatel počinu „své“ nadace stran vydání deníků říkal, když mnohá literární tajemství poměrně úzkostlivě střežil. Každopádně to, že si Jaroslav Foglar psal celý život deník, je všeobecně celkem známo. Přesto jsem od tohoto spisovatele čekal rozmáchlejší vyprávění než jen telegrafické zápisky. Na druhou stranu by pak nejspíš nedělal už nic jiného. Takto se autor papíru většinou jen heslovitě svěřoval, čemu se ten který den věnoval, co jej naštvalo, co naopak potěšilo. Psal také o svém zdraví nebo že si rád hraje s vláčky.

Mimochodem, protože jsou tyto poznámky opravdu kusé a nezasvěceným moc neřeknou, jako běžný čtenář bych ocenil alespoň dílčí editorské poznámky. Třeba kdo byl kdo. A podotýkám, že zde zcela chybí popisky u ilustračních snímků. Ostatně jako u předešlého svazku.

Kniha Začínám psát Rychlé šípy s přiloženou kartičkou s postavou Mirka Dušína. KULTINO*
Kniha Začínám psát Rychlé šípy s kartičkou Mirka Dušína | Foto: Skautská nadace Jaroslava Foglara

Odchod do Melantrichu

Deníky zachycují i další Foglarův významný životní krok: odchod z úřednického místa papírenského velkoobchodu do Melantrichu, tehdy nejvýznamnějšího československého nakladatelství. Šlo o zaměstnání, které mu bylo, jak sám napsal, mentálně mnohem bližší a kde mohl plně rozvinout svůj potenciál. Snad i proto jsou v deníku jeho první dny (pět) v Melantrichu číslovány.

Znalce pak nejspíš nepřekvapí, že přesto zakrátko, byť nakrátko, uvažoval o odchodu. Zde však chybí ony souvislosti. Z Foglarovy biografie Život v poklusu totiž víme, že byl nespokojen, když jím navržený časopis zpočátku řídil někdo jiný, a navíc špatně.

Ženy, maminka a oddíl

Za pozornost také stojí Foglarovy poznámky k ženám. Například konstatování, že prý jeho odchod z úřednického místa dohnal tamní kolegyně až k slzám. Anebo vyjádření nové kolegyně z Melantrichu, že z něj všechny ženy v redakci „blázní“. Přesto se v denících daleko víc věnoval oddílu či své mamince, o kterou se staral, když si jeho starší bratr Zdeněk založil rodinu.

Foglar přitom absencí vlastní partnerky evidentně strádal. Rodinu svého bratra totiž celkem často navštěvoval a navíc o ní psal velmi emotivně. Přesto se k ženám stavěl spíš zdrženlivě a jejich projevy sympatií vůči sobě, kdy se ženám evidentně líbil, komentoval shovívavě. V konečném důsledku to na mě činí dojem, že se se ženami spíš „nepotkával“. Tedy pokud už o nějakou ženu projevil zájem, dotyčná dávala přednost jinému. A pak zde byl jeho oddíl.

Také čtěte
Víte, kde všude spřádal legendární literát první řádky k budoucí trilogii? A jak vypadají dosud nepublikované „Stínadelské“ skici malíře Jiřího Gruse? Kniha nakladatelství Albatros tyto odpovědi přináší. Stejně, jako i dosud nejobsáhlejší podrobnosti ke čtvrtému, nikdy nerealizovanému dílu.

Ideál z knih a skutečný život

Bez zajímavosti není ani Foglarova noticka o dnes již klasické české „študácké“ komedii Škola základ života. Jde o snímek z prostředí, v němž se odehrává valná část spisovatelových příběhů. Jeho samotného přitom tento film nenadchl. Doslova píše, že jej „divně naladil“. Možná to bylo i proto, že šlo přece jen o látku s mnohem dospělejšími aktéry, než na jaké byl zvyklý, když cílil na čtenáře o dost mladší.

A co je ještě zajímavé: zatímco literát nabádal mladé čtenáře ke slušné mluvě, sám se toho jako dospělý ani v denících příliš nedržel. Spíš naopak. Čtenáře pak překvapuje, jak zemitý byl jeho slovník. Ač jsou deníky editované!

Foglarovy osobní zápisky jsou tedy do jisté míry i tak trošku demytizací legendárního spisovatele, který na mládež prostřednictvím svých knih působil především k verbální slušnosti. Jsou odrazem poměrně hektického životaběhu mladého muže a přitom i potvrzením, že jeho knihy jsou sice cizelovaný, ale ve své podstatě pro život spíš nedostižný ideál.

Obálka knihy Jaroslava Foglara Začínám psát Rychlé šípy. Výbor z deníků 1938–1941. KULTINO*

Začínám psát Rychlé šípy
(Výbor z deníků 1938–1941)

Autor: Jaroslav Foglar, ed. Roman Šantora
Vydavatelství: Albatros
Rok vydání: 2025

Hodnocení: 75 %

Mohlo by vás zajímat

Recenze
Knihy & Příběhy
Víte, kde všude spřádal legendární literát první řádky k budoucí...
Článek
Knihy & Příběhy
Nic netrvá věčně, ani láska k jedné slečně, říká jedno pořekadlo...
Článek
Knihy & Příběhy
Již během desetiletí vyšlo spolu s romány Jaroslava Foglara i pár...
Článek
Knihy & Příběhy
Ve středu 16. září 2026 se v moravské metropoli uskuteční jubilejní...

Zlatí partneři