Článek

Rovnoprávnost žen: Den, kdy se zastavil Island

Článek Rovnoprávnost žen: Den, kdy se zastavil Island. Magazín KULTINO* Brno
Festival

Posledních pár let navštěvuji Mezinárodní festival dokumentárního filmu v Jihlavě. I letos jsem strávil prodloužený víkend a zhlédl celkem osm snímků. Každý z nich mě hluboce zasáhl. Pravděpodobně nejvíc snímek Den, kdy se zastavil Island režisérky Pamely Hogan. Proč právě tento snímek, proč jsem si zamiloval dokumentární film a proč jezdím rád na festival do Jihlavy?

Věděl jsem to již dříve, ale teprve letos jsem si skutečně uvědomil, proč mě přitahuje dokumentární film. Dokumentární film v sobě nese poselství, je upřímný, na nic si nehraje. Dalo by se říct, že svou syrovostí a opravdovostí se dere divákům pod kůži, aby je zasáhl a přiměl k zamyšlení. Snímky, které jsem viděl, byly většinou přirozenou výpovědí, představující realitu dané situace a potažmo celého světa. Filmy nebyly hrané a přinášely skutečné emoce, kterých byl letošní ročník plný. Dlouho ve mně rezonovaly a přinášely nespočet uvědomění a aha momentů.

Také čtěte
Zahradníkův rok, Jiří Havelka, Karel Čapek, Oldřich Kaiser, Dagmar Vokatá, René Mandys, *Magazín KULTINO* Brno*
V nejnovějším filmu Zahradníkův rok balancuje režisér Jiří Havelka na hraně bizáru, absurdna a...

Mezi takové snímky bych zařadil dokument Hlas dětí projektu czeXperiment, dokument České televize s názvem Tělo v mé hlavě i snímek Reportáž psaná na benzínce o novinářce týdeníku Respekt Ivaně Svobodové. Nejsilnější emoční zážitek mi ale přinesl film Den, kdy se zastavil Island režisérky Pamely Hogan. Proč právě on?

Článek Rovnoprávnost žen: Den, kdy se zastavil Island 1. Magazín KULTINO* Brno
Den, kdy se zastavil Island (2024) Pamela Hogan

Zažili jste někdy při sledování filmu pocit, že se vám ježí chlupy na těle a chce se vám plakat dojetím? Přesně tyto pocity jsem měl po zhlédnutí snímku Den, kdy se zastavil Island a nebyl jsem sám. Tak bouřlivé ovace po skončení projekce jsem v Jihlavě snad ještě nezažil. Přitom dokument se vrací k historické události, která se stala 24. října 1975 na Islandu, a popisuje, co se stane, když ženy opustí své domovy a zaměstnaní a udělají si den volna. Humorné i vážné výpovědi stávkujících, prokládané animacemi Joela Orloffa, podávají katarzní svědectví o občanském probuzení a síle kolektivního hlasu, který dokáže změnit společnost.

Také čtěte
Recenze Helga Guren v oceňovaném a téměř terapeutickém snímku Až na věky zobrazuje nesnadnost úniku z generačního traumatu, Aerofilms, 2024. Magazín KULTINO* Brno
Do kin byl právě uveden film norské režisérky Lilji Ingolfsdottir, který si z letošního...

Spouštěčem této události, která dokázala změnit islandskou společnost, přitom byla obyčejná nespokojenost místních žen se svým postavením ve společnosti a přirozená touha pro rovnocennosti a rovnosti. Skupinka průkopnic označovaných jako Červené punčocháče v  sedmdesátých letech minulého století ukřižovala na vánočním stromě figurínu unavené ženy v domácnosti, na soutěž královny krásy přivedla živou krávu nebo iniciovala masovou stávku žen v celé zemi. Do karet jim navíc hrála okolnost, že Mezinárodní demokratická federace žen vyhlásila rok 1975 Mezinárodním rokem ženy. Z původní stávky, která by byl vnímána jako otevřený boj, se vyklubala nenásilná forma protestu v podobě „Day off“ od svých povinností a starostí. Tento mírumilovný projev připomenutí ženské hodnoty, důležitosti a potřebnosti způsobil, že se na náměstích 24. října 1975 po celém Islandu sešly ženy a vyjádřily svá přání a touhu po rovnocenném postavení ve společnosti. Stávka se dostala do médií po celém světě, přestože se jednalo o nepolitickou, nenásilnou a nikoho nedráždící událost.

Článek Na Vánoce si naordinujte informační detox 2. Magazín KULTINO* Brno
Den, kdy se zastavil Island (2024) Pamela Hogan

Tato stávka byl pro Island tolik významná proto, že způsobila opravdovou revoluci v postavení žen na Islandu a přinesla do té doby nepřijatelné a nepředstavitelné změny. Po 140 letech byla do Asociace farmářů zvolena první žena, v roce 1982 byla přijata první žena do Nejvyššího soudu na Islandu a v roce 1980 byla Vignís Finnbogadóttir zvolena v demokratický volbách první ženou za prezidentku Islandu a setrvala v této funkci 16 let. V současnosti 60 % všech studentů právnických škol tvoří ženy a v parlamentu mají ženy 48% zastoupení. Paradoxně, přitom zastoupení žen v celosvětové populaci je lehce nad 50 %. Dalo by se tedy hovořit o většině. Proč stále nemají ženy společensky rovné profesní či platové podmínky? Jaké podobné změny, které se udály na Islandu, by měly dopad na celý svět?

Tento snímek otevírá dveře lepší budoucnosti a vřele ho doporučuji ke zhlédnutí.

Mohlo by vás zajímat

Recenze
Knihy
Grafický román mapující život a tvorbu proslulého italského režiséra...
Recenze
Divadlo
Na jedné straně téma dospívání, sobectví a hledání vlastní cesty, na...
Recenze
Hudba
Než se říjen s listopadem sešel, konkrétně 25. října, vydala známá...
Článek
Volný čas
Poslední listopadový víkend se stal svátkem pro všechny milovníky knih...