S Janáčkem po Brně
Neexistuje snad dospělý Brňan, který by nevěděl, že s historií města Brna je neodmyslitelně spojena osoba Leoše Janáčka. Po tomto slavném skladateli a rodákovi z Hukvald je pojmenována mimo jiné jedna z budov brněnského Národního divadla. To ovšem – i vzhledem k času, který v Brně strávil – není zdaleka jediné místo, jež se s Janáčkem pojí. A když už definitivně odchází zima, proč si neudělat malou procházku po lokalitách, kterými kdysi vedly Janáčkovy kroky?
Ze severomoravských Hukvald do Brna
Leoš Janáček se narodil 3. července 1854 v městečku Hukvaldy na severovýchodě Moravy jako deváté ze čtrnácti dětí rodičům, kteří sami tíhli k hudbě. V jedenácti letech se přesunul do Brna za vzděláním tak jako mnoho jiných nadaných dětí v té době. Jeho novým domovem se tehdy stal Starobrněnský klášter na dnešním Mendlově náměstí.
Poté, co Janáček absolvoval nejprve německou reálku a následně brněnský Slovanský učitelský ústav, působil v Brně jako sbormistr. To ale netrvalo dlouho. Roku 1874 odešel do Prahy a později jej touha po dalším hudebním vzdělání zavála až za hranice českých zemí – nejprve do Vídně a pak do Lipska. Jenže doma je doma a Janáček se tak po pár letech do Brna vrátil. V roce 1881 zde založil varhanickou školu (dnes Varhanická škola Leoše Janáčka). Najdete ji na rohu Kounicovy a Smetanovy ulice. Mimochodem, hned vedle se nachází i Janáčkovo náměstí, kde příznačně sídlí například Ústav hudební vědy Masarykovy univerzity.
Tím však Janáčkovy hudebně-vzdělávací aktivity neskončily – po vzniku Československa působil jako profesor brněnské pobočky mistrovské školy Pražské konzervatoře a v roce 1919 založil Konzervatoř Brno, která se nachází na třídě Kapitána Jaroše v Černých polích.
Brno v notách
Janáček vepsal právě Brno do jednoho ze svých nejslavnějších orchestrálních děl – Sinfonietty, tedy malé symfonie. K příležitosti VIII. všesokolského sletu v roce 1926 Janáček nejprve složil úvod inspirovaný vojenskými fanfárami, jež zaslechl na koncertě při jedné ze svých návštěv jihočeského Písku. Ty však později rozpracoval do díla o pěti větách, z nichž fanfáry v té první jsou uchu českého posluchače nejznámější zásluhou své protokolární funkce na Pražském hradě.
Ostatní čtyři věty pak později Janáček věnoval právě Brnu. Druhá věta (Andante) se tedy jmenuje Hrad po Špilberku tyčícím se nad městem, třetí věta (Moderato) nese jméno Králové klášter po Starobrněnském klášteře, kde se Janáčkovi dostalo hudebního vzdělání a čtvrtá věta (Allegretto) je pojmenována jednoduše Ulice. Poslední páté větě (Andante con moto), v níž se fanfáry z první věty vracejí jako velkolepá tečka za celým dílem, dal Janáček jméno Radnice.
O hudbě a hudebním dění v Brně však Janáček také poměrně často psal do nejrůznějších periodik – například do Moravské Orlice, Hudebních listů či Lidových novin. Ostatně v článku Moje město publikovaném 24. prosince 1927 právě v Lidových novinách sám Janáček spojení mezi Sinfoniettou a Brnem potvrdil: „A třesk vítězných trubek, svatý klid zalehlého v Úvozu kláštera králové, noční stíny a dech zelené hory a vidění jistého rozmachu a velikosti města rodil se v mé sinfoniettě z toho poznání, z mého města Brna!“
Z Brna do Velké Británie a zase zpět
Nutno dodat, že s Brnem se pojí nejen osoba samotného Janáčka, ale také mnoha dalších osobností, které jeho dílo obdivovaly a pečovaly o jeho odkaz. Na ulici Koliště tak například svého času pobýval břeclavský rodák Hans Holländer – muzikolog, kterého doslova „za pět minut dvanáct“ zachránil před nacisty dopis z britského rádia BBC, kde měl promluvit právě o Janáčkovi. Československo i s rodinou opustil roku 1939 a ve Velké Británii už zůstal. Umění v rodině zůstalo – jeho vnuka Toma Hollandera můžete znát z filmů Piráti z Karibiku, V pasti či Valkýra.
V Británii ještě chvíli zůstaneme. Janáčkovu hudbu (a především jeho Sinfoniettu) s oblibou uvádí i Simon Rattle – nejslavnější britský dirigent současnosti. S Brnem ho nepojí ale pouze Sinfonietta. Simon Rattle si tu totiž vyměnil prstýnky se slavnou brněnskou rodačkou, operní hvězdou Magdalenou Koženou.
Leoš Janáček dnes odpočívá na brněnském Ústředním hřbitově. A ze srdcí (a uší) Brňanů – stejně jako mnoha dalších příznivců po celém světě – jen tak nezmizí.
