Sbormistr – zborcené důvěry tón aneb intimní drama o křehkosti dětské duše
Recenze filmu Sbormistr, inspirovaný skutečnými událostmi sexuálního zneužívání v pěveckém sboru
Jak hluboko může křehkou dětskou duši poznamenat zkušenost, na níž ještě nebyla připravena? Jak můžeme naše děti ochránit před zlem, které číhá i tam, kde bychom jej nečekali? Co vše předchází tomu, aby došlo ke zlomovému životnímu okamžiku, který již nikdy nelze vrátit a má dalekosáhlé důsledky? Tyto otázky velmi subtilně pokládá nový snímek režiséra Ondřeje Provazníka – Sbormistr.
Snímek sleduje intimní příběh třináctileté dívky Karolíny, která se po vzoru své starší sestry touží stát členkou dívčího pěveckého sboru. Již v přípravném kurzu, který vede sbormistrova matka, se stane jeho oblíbenkyní a velmi rychle právoplatnou členkou sboru. V ten moment však ještě netuší, jakou cenu za tento úspěch bude muset zaplatit.
Sbormistr je komorní drama, které velmi zdárně představuje pedagogickou práci při vedení dětského pěveckého sboru. Sbor je zde hlavním vypravěčem, kdy nadpozemská krása propojení dívčích hlasů ilustruje nevinnost a zranitelnost členek souboru. Intimní propojení Karolíny (Kateřina Falbrová) a sbormistra (Juraj Loj) se po většinu děje odehrává skrze jejich vzájemné pohledy, a to zejména během pěveckých zkoušek. Můžeme však pouze tušit, co tyto pohledy znamenají a kam budou směřovat.
Film pokládá několik zásadních otázek, ale neposkytuje na ně jednoznačné odpovědi. Postava sbormistra Vítězslava Máchy, která je volně inspirována skutečným případem Bohumila Kulínského, nenabízí mnoho indicií, aby si divák mohl vytvořit názor o jeho skutečném charakteru. Narativ nám nenabízí možnost nahlédnout do skutečné patologie člověka zneužívajícího své vedoucí postavení k uspokojování svých nezdravých tužeb. Zlomová scéna sexuálního zneužití tak nepůsobí jako výsledek promyšlené manipulace, ale jakási „náhoda“, pro níž však v problematice sexuálního zneužívání není a nemůže být místo.
Tajemstvím zůstává také vztah sbormistra a jeho dalších svěřenkyň, včetně Karolíniny sestry. I zde nám režijní náznaky nabízejí několik možností, co vše se mohlo, ale také nemuselo stát. Jediná sexuální scéna filmu se odehrává bez přímé explicity, kamera diváka nechává doslova „stát za rohem“ a ke Karolíně jej pouští až po aktu. O to mrazivější je celé vyznění situace, která se mezi Karolínou a sbormistrem odehrála. Hlavní zprávou o hlubokém zranění, k němuž došlo, je změna výrazu Karolíniných očí, kdy dětskou naivitu v obdivu ke sbormistrovi střídá duševní zmatek, nejistota a bolest. Zde je na místě ocenit vynikající výkon představitelky hlavní role Kateřiny Falbrové, která pracuje s velmi detailním herectvím a velmi precizně vede svou postavu z období dětské bezstarostnosti až po bolestnou zkušenost předčasně a nedobrovolně zakoušené sexuality.
Sbormistr se svým narativem i poetikou velmi přibližuje skandinávské kinematografii, využívá pomalé tempo, překvapivé vedení i zakončení narativu a retro ladění doprovázené záběry na krásnou zasněženou krajinu hor, kde sbor absolvuje své velké soustředění před odjezdem do Ameriky, a kde se nádhera zimní přírody propojuje s líbeznými tóny sborových písní. Sbormistr není filmem o sexuální manipulaci, je to snímek o křehkosti duše a nástrahách světa plného nezralých bytostí skrytých za maskou takzvané dospělosti, které mohou tuto křehkost a nevinnost zlomit. Navždy. S odkazem na příjmení hlavní postavy lze snad již jen dodat slova jeho jmenovce: „Zbortěné harfy tón, ztrhané její struny, dozněly v srdci mém: — ach, písně sladké, vy jste jako duše mé, vy, písně mojí zkázy…“
Hodnocení: 80 %
Sbormistr
Ondřej Provazník
CinemArt, 2025
