Učebnice Bobří řeky

Posuďte sami; dva spolužáky­ kamarády osloví jednoho dne na ulici mladý muž Rikitan, aby jim na dalších schůzkách ukázal, že volný čas mohou trávit praktičtěji než jen v pouličních bitkách nebo touláním se po biografech. Začne je seznamovat s různými dovednostmi, o kterých chlapci do té doby neměli příliš tušení. Například s lasováním. Po čase jim navrhne společnou výpravu za město a vyzve je, aby na tento výlet pozvali i své kamarády. Nakonec se jich sejde hned dvanáct, a byť se vzájemně neznají, ještě týž den vytvoří společné bratrstvo a slíbí si prakticky doživotní věrnost. Ano, pokud se nad příběhem zamyslí dospělý člověk, nejspíš opravdu zapochybuje. Přesto nejde o úplně nereálnou myšlenku. Schopný a sebevědomý mladý člověk přijde s něčím radikálně novým, s čím zaujme pozornost mladých, zvídavých a po dobrodružství toužících chlapců. Totiž poutavým příběhem, který se „možná“ opravdu stal a jehož hlavním hrdinou je Roy – chlapec z divoké přírody. Chlapec, s nímž se mohou snadno ztotožnit i čtenáři, a to prostřednictvím příhod bratrstva Hochů od Bobří řeky, kteří se Royovi snaží vyrovnat.

Je jim představen unikátní soubor zdánlivě jednoduchých zkoušek, tzv. třinácti bobříků. Ty vyžadují, aby pro jejich splnění, „lov“, překonali sami sebe. Aby, strženi dějem, dychtivě čekali vždy na další úkol a pak přirozeně, hrou, všestranně rozvíjeli své schopnosti. Ať již v městském prostředí nebo v létě na táboře, kde jsou hrdinové románu odkázáni jen na vlastní síly, dovednosti, schopnosti. Kamenem úrazu celého příběhu je podle mého určité elitářství v samotném závěru knihy. Zatímco Rikitanem zušlechtění kamarádi (v uzavřeném bratrstvu) jsou bráni jako vzor pro čtenáře, pak všichni ostatní chlapci, v knize označení jako „obyčejní“, jsou tímto slovem doslova „cejchováni“ jako ryzí negativum. A to nejen pro román, ale vlastně i celou společnost – jako výstraha čtenářům, nebudou­‑li se řídit knihou. I když to můžeme vnímat jako úmysl autora, jak na závěr zdůraznit údernost prezentovaných motivačních myšlenek.

Zvláštní kapitolou tohoto nového vydání jsou ilustrace. Když vyšel román poprvé, byl vedle Foglarových malůvek opatřen i v pravdě úchvatnými kvaši Zdeňka Buriana. Ilustracemi na hranici reálné fotografie. Nynější kresby Ester Kuchynkové však působí skoro dětinsky. Místy dokonce až na hraně karikatury – srovnání ušlechtilých a obyčejných chlapců ulice. Na druhou stranu, není právě tento Foglarův román návodný víc než kterýkoli jiný? Vlastně jako učebnice, i když psaný jako dobrodružná kniha. Záleží pouze na čtenáři, zda přímočaré obrázky paní Kuchynkové přijme. Přímočarost je ostatně ještě podtržena dárkem čtenáři. Premiérově vkládanou přílohou románu: praktickým sešitkem pro přehledné lovení jednotlivých bobříků. Jakousi cvičebnicí i motivací čtenářům zároveň.