Vladimír Mišík – Vteřiny, měsíce a roky: Podzimní vzpomínání na vlnách blues a rocku

Tři roky po vydání alba Noční obraz se Vladimír Mišík vrací s novou deskou Vteřiny, měsíce a roky, na které se vedle samotné rockové legendy podílel celý tým nadaných hudebníků a autorů, kteří – jak vidno – skutečně nezaháleli. Společně totiž dali dohromady desku obsahující hned patnáct skladeb a její stopáž je tak skutečně úctyhodná. Dá se tedy předpokládat, že právě díky hodinové stopáži měli autoři dostatek prostoru pro experimenty a album tak obsahuje široké spektrum žánrů, byť samozřejmě již typicky dominují zejména rock a blues se špetkou folku.

Na jedné straně se hlavnímu skladateli a producentovi Petru Ostruchovi a jeho kapele Blue Shadows, která se na desce spolupodílela, povedlo umně navázat na bluesrockový zvuk sedmdesátkových písní kapely The Blue Effect, na straně druhé přináší i žánry pro Mišíka méně obvyklé – například ve skladbě Měl jsem sen se překvapivě objevuje i reggae. Střídají se zde dynamické písně i balady, nebrání se ale místy ani experimentům se soudobějším soundem, čemuž pomáhá zejména výborná – na české poměry přímo excelentní – produkce. Prim na albu tedy hrají zejména kytary (akustické i elektrické) a perkuse doprovázené hammondkami, ale zaslechnout můžeme také piano či violoncello.

Vokály Vladimíra Mišíka, kterého na albu místy doprovází i jeho syn Adam Mišík, jsou navzdory jeho zralému věku a zdravotním problémům stále kvalitní, což ještě podtrhuje hudba, jež je mu šitá přímo na míru. Ta navíc na desce vytváří jedinečnou atmosféru, která se nese na vlně nostalgie a je po celou dobu konzistentní. Vydání alba si navíc Vladimír Mišík naplánoval naprosto perfektně – jako by svým posluchačům rovnou skládal soundtrack pro cestu deštivým podzimním městem do oblíbené kavárny či hospůdky za přáteli. Tomu napomáhají i texty jednotlivých písní. Ba co víc, na albu došlo také ke zhudebnění básně Vteřiny, měsíce a roky, jejíž název nese celé album, spisovatele a básníka Jana Skácela. A když už je řeč o textech, jejich autoři na albu ukazují, k jakým hudebním žánrům se český jazyk hodí. Češtině lehká nadsázka a (sebe)ironie, jimiž album oplývá, jednoduše sluší.

Také čtěte

XIII. století – Noc vlků: česká gotická smečka se po osmi letech probudila ze spánku

Nebylo by zas tak překvapivé, pokud by vám jméno XIII. století nic neříkalo. Přesto se jedná o snad...

Jedinou výtkou by snad mohlo být to, že po nějaké době začínají písně navzdory experimentům se zvukem, žánry a produkcí pomalu splývat, čemuž paradoxně příliš nepomáhá enormní stopáž, která tyto experimenty paradoxně umožnila. Na druhou stranu jde o něco, za co se skutečně nelze příliš zlobit – už jen třeba z toho důvodu, že je vidět (nebo spíše slyšet) ohromné úsilí vynaložené k vytvoření alba. Bylo by jen stěží možné vyřadit byť jen jednu píseň, protože kvalitní jsou všechny.

Celkově vzato je deska Vteřiny, měsíce a roky kvalitním, dobře strukturovaným albem se širokým spektrem zajímavých skladeb a kvalitním zvukem.