Azyl v jezerní kotlině

Jaroslav Foglar se jako literát věnoval především výchově mládeže. Přesto mě překvapilo, jak moc v Chatě v Jezerní kotlině rezonují situace, z nichž by si mohli čtenáři brát příklad i v dospělosti. Třeba když rodiče nehledí na potřeby a talent svých potomků a jaksi absolutisticky rozhodují za ně. Anebo to bylo jen tehdejší dobou? Třeba Pavlův otec, významný boxer, tlačí na svého atleticky založeného syna, aby šel v jeho šlépějích. Ještě krátce předtím, než mu v ringu při důležitém zápase selže srdce, synovi zdůrazňuje, jak moc mu záleží na tom, aby se i on stal profesionálním boxerem. Snad si ani neuvědomuje, že Pavlovi vlastně vnucuje svoji představu o budoucnosti.

Snad ani netuší, že syn jeho názor nesdílí. V novém působišti se Pavel necítí vůbec dobře a o kamarády nezavadí. Teprve při jedné ze svých bezcílných toulek najde těžko přístupnou a na první pohled opuštěnou skalnatou oblast s rozlehlým jezerem. Kraj mu učaruje natolik, že jej okamžitě a poněkud naivně prohlásí za své svrchované území. Proto když zde po čase natrefí na spolužáka Ludvíka Grygara a zjistí, že by se s ním měl o kraj „dělit“, je v první chvíli rozezlen a dotčen.

Naštěstí pro čtenáře se chlapci vzápětí spřátelí. Jednak zjistí, že kotlina je dost velká pro oba, ale především pochopí, že si mohou navzájem pomoci. Pavel Ludvovi k lepší kondici a přemýšlivý Ludva nabídne Pavlovi na oplátku vlídné přátelství. I když v dané chvíli je toho už víc, co Pavla na Ludvovi zajímá. Například tajemná „Zavřená kniha“, kterou při sobě často nosí.

Také čtěte

Jenom Jezerní kotlina

Nejsem sice nijak velkým expertem na Foglarovo dílo , jen pouhým čtenářem jeho knih (dnes již navíc...

Oba chlapci v Jezerní kotlině zažívají společná dobrodružství. Dokonce se rozhodnou postavit si zde zálesácký srub. Idylu jim časem narušují výhrůžky tajemného uskupení Tarantule nebo podivný přízrak, který je za větrných nocí fyzicky pronásleduje, chtěje se zmocnit „Zavřené knihy“, kam Ludva ze záliby píše o dobrodružstvích vlastního indiánského kmene. 
Příběh ovšem graduje jejich rozkolem, když se Ludva vlivem okolností víc než s Pavlem začne přátelit se svým starším sousedem Filipem. Jakkoli jde o situaci celkem běžnou můžeme sledovat, jak obtížné je pro Pavla přijmout fakt, že jeho jediný kamarád dává přednost jinému. Že se Ludva před Pavlem vlastně přetvařuje, aby mohl doprovázet Filipa. A Pavel přitom přemýšlí, čím se Ludvovi znelíbil. Nakonec se jejich cesty rozejdou. Tedy alespoň do chvíle, než se dozví, že se neduživý Ludva kouřením (aby se vyrovnal Filipovi) přiotrávil nikotinem a skončil v nemocnici.

Že není jisté, zda vůbec přežije. Ano, v téhle knize Foglar asi nejvíc ze všech svých románů varuje před tímto škodlivým návykem. Autorem ilustrací albatrosovského vydání je brněnský výtvarník Pavel Čech. Ten byl dosud ve foglarovském světě známější spíš svými obrazy Rychlých šípů nebo neoficiální mapou Stínadel. Chatě v Jezerní kotlině však dominují jeho kresby nespoutané přírody i divokých indiánů z Ludvovy knihy. Ostatně fragment „Zavřené knihy“ je i vloženým bonusem čtenáři. Podobně jako byl u „Hochů“ sešit lovce Bobříků. V tomto případě jde bohužel o bonus poněkud chudý, alespoň z mého pohledu. Možná zde však mimoděk vznikl prostor pro samotné čtenáře, aby zkusili zapojit vlastní fantazii. Ať už kresbou, nebo příběhem.