Fénix jménem Tublatanka přiletí na brněnský Špilberk
Slovenská hardrocková legenda Tublatanka zahraje v pátek 11. června 2027 na Hlavním nádvoří hradu Špilberk v Brně. Kapela, kterou v roce 1982 založili Maťo Ďurinda a Juraj Černý, má za sebou drogovou závislost bubeníka, rozpad zásadní sestavy i nedávný těžký úraz frontmana. Jako bájný Fénix ale pokaždé povstala z popela.
Během více než čtyř desetiletí na scéně zažila Tublatanka okamžiky šťastné i osudné. Dala slovenské sametové revoluci nepsanou hymnu Pravda víťazí, vydala dvanáct studiových alb a dnes vystupuje v rozšířené sestavě. Než si koupíte vstupenky na červnový koncert, připomeňte si její příběh.
Tři kluci, jeden textař a vysoký hlas
Na podzim roku 1982 se setkává kytarista a zpěvák Martin „Maťo“ Ďurinda s bubeníkem Jurajem „Ďurem“ Černým. Po zjištění, že mají na svůj přístup k hudbě víc než shodné názory, se rozhodnou pro spolupráci. Zanedlouho nacházejí baskytaristu Pavla „Paľa“ Horvátha, výrazného člena, který kapele vtiskl charakteristický punc svým vysokým hlasem. Jeho pěvecké linky se klenuly dokonce i nad Ďurindovými.
Sestava je tímto kompletní, protože pánové od začátku razí myšlenku fungovat jako trio. Nehrajícím, ale rozhodně důležitým členem týmu se stává Černého kamarád Martin Sarvaš, autor textů a následně i manažer kapely.
Tarzan, dechovka a lidové kroje
Oblíbenou literární postavou Juraje Černého byl Tarzanův opičí otec Tublat. Takto tedy chtěli kapelu pojmenovat. Ale jak to popisuje Maťo Ďurinda v podcastu On Air: „Jednou večer jsme říkali kamarádům: ‚Máme kapelu Tublat.‘ A ti odpovídali: ‚No vždyť vy o tom pořád jenom mluvíte. Vždyť vy jste jenom takoví vesničani. Vy jste jenom taková dechovka – taková Tublatanka!‘“ Z recese se tedy rozhodli tento název použít. A aby přiznání prvků lidové hudby bylo úplné, vystupovali na pódiu oděni do slovenských lidových krojů.
Osmdesátá léta: řízky a hymna revoluce
První album s eponymním názvem Tublatanka vychází u tehdy na Slovensku jediného fungujícího vydavatelství Opus díky šťastné náhodě, kdy jeho odpovědný redaktor navštívil jeden z koncertů a navrhl jim nahrávání. Vydavatelství poté okamžitě po vydání kapele nabízí smlouvu na druhou desku. Ta dostala název Skúsime to cez vesmír a obsahuje mj. hit Dnes (známější jako Dnes mám rande so svojím mestom).
Ďurinda, který v dětství chodil na klavír do LŠU, popisuje ve stejném podcastu genezi vzniku skladby: „Preludoval jsem si na klavír a zkoušel si klenout ony úvodní, až do fistule jdoucí melodie. Máma (hlasová pedagožka, pozn. red.) vedle v kuchyni naklepávala řízky, a když to poslouchala, volala na mě: ‚Proboha, Maťko, kam až chceš ten hlas tahať!?‘“
Do této dekády spadá i třetí album Žeravé znamenie osudu, vydané Opusem v roce 1988. Deska obsahuje hit Pravda víťazí, který se stal nepsanou hymnou slovenské sametové revoluce.
„Zlatá“ devadesátá a rozpad sestavy
Toto sousloví je zde použito spíš ironicky, s hořkým podtónem, protože během nich dochází k rozpadu původní sestavy. V roce 1990 vydává skupina album Nebo–Peklo–Raj u českého Supraphonu. Deska obsahuje megahit Matka (tedy Mama, ja to dávno viem). A další studiová řadovka Volanie divočiny je již labutí písní baskytaristy Paľa Horvátha. Pro rostoucí neshody v názorech na směřování vývoje kapely z ní odchází. A protože neštěstí nechodí nikdy samo, Černý vstupuje do světa tvrdých drog, který mu objevují spoluhráči z kapely Slobodná Európa, v níž paralelně také bubnoval.
Následující album vánočních písní Poďme bratia do Betlehema natáčí už jen Ďurinda s Černým. Při hledání nového člena kapely se ukázalo, jak důležitým, až nenahraditelným Paľo Horváth byl. Přes intenzivní konkurzy se nenašel nikdo, kdo by se dokázal zhostit jednak baskytarových, ale hlavně i pěveckých partů. Kapela tedy přistoupila k plánu B. Jako baskytarista působí od této chvíle Juraj „Ďuro“ Topor a doprovodným kytaristou a zpěvákem se stal Jozef „Dodo“ Dubán. V této sestavě Tublatanka vydává album s přiléhavým názvem Znovuzrodenie.
Smutnou tečkou za touto dekádou je skutečnost, že kapelu opouští i jeden z otců zakladatelů Juraj Černý.
Nové milénium, opět jako trio
V novém miléniu vydává kapela desku Pánska jazda s náhradním bubeníkem Martinem Uherčíkem. Pak již tuto pozici obsazuje Peter Schlosser, Toporův kamarád už od dětství. Kapela se opět stává triem a v sestavě Ďurinda, Topor, Schlosser dotahuje výčet alb na finálních dvanáct. V roce 2016 zemřel ve věku 54 let Juraj Černý.
Pád v kamenolomu a nová role
Od února 2025 musí skupina vystupovat v rozšířené sestavě, protože Maťo Ďurinda utrpěl úraz levé ruky. Jak popsal v talkshow 7 pádů Honzy Dědka, při výběru lokace pro natáčení klipu k písni Fénix bez krídel z posledního alba Uprostred chaosu spadl v kamenolomu. Následkem byla trojitá fraktura kosti před zápěstím, která si vyžádala operaci a vyztužení titanovými součástmi.
Ale jako bájný Fénix povstala Tublatanka opět z popela. Nyní vystupuje obohacena o dva kytaristy z řad jejích techniků. Maťo Ďurinda si užívá novou roli sólového zpěváka.
Tublatanka dobývá Špilberk
Svou hardrockovou smršť přiveze Tublatanka na Hlavní nádvoří hradu Špilberk v pátek 11. června 2027. Nabízí se myšlenka, že pořadatelé vybrali právě tuto pevnost proto, že jejímu náporu nejspíš odolá. A když ne, druhý den budou titulky hlásat: „Tublatanka rozbila Brno!“
Autor: Rudolf Zelina
Diskografie
Tublatanka – 1985
Skúsime to cez vesmír – 1987
Žeravé znamenie osudu – 1988
Nebo–Peklo–Raj – 1990
Volanie divočiny – 1992
Poďme bratia do Betlehema – 1993
Znovuzrodenie – 1995
Pánska jazda – 2001
Patriot – 2005
Vianočný deň – 2006
Svet v ohrození – 2010
Uprostred chaosu – 2023
Další představení v místě
Mohlo by vás zajímat
Zlatí partneři
