Jídlo je o emocích, které v krabičce nepředáte

Ještě nedávno se vaše jméno skloňovalo v médiích především v souvislosti s rozvodem a ztrátou zavedených podniků. Teď to ale vypadá na pomyslný návrat na výsluní. Už jste tedy takříkajíc z nejhoršího venku?

Pořád mě čeká rozvod, který ještě není oficiálně vyřešen, ale jinak to celé vnímám velmi pozitivně. Znovu jsem otevřela kavárnu ve Werichově vile a podle mě v Praze není krásnějšího místa. Ta atmosféra je prostě neskutečná. 

Co jste si z nelehké životní situace odnesla do budoucna?

Že je důležité si dobře vybírat lidi kolem sebe. Ale hlavně že vše se děje, tak jak má, a že dnes jsem to pravé IF konečně jen já sama za sebe. 

Co všechno otevření nové cukrárny obnášelo?

Dlouhé měsíce příprav, kdy vůbec nebylo jasné, zda to vyjde a zda se mi to celé podaří. Vsadila jsem vše na jednu kartu a neřešila jiné náhradní místo v případě, že by vila nevyšla. Také měsíce obrovské dřiny a úsilí. 

Dá se říct, že populární značka IF café funguje dál? V čem spočívají případné změny?

Ano funguje dál, ale mám pocit, že teprve až dnes je to to opravdové IF. V takové čistější podobě. 

Jaký zatím registrujete zájem zákazníků?

Obrovský. A jsem za to nesmírně vděčná. Absolutně nestíháme vyrábět, ale co víc si přát. 

Jak se vám osvědčilo zprovoznění e-shopu? Zvykli si Češi nakupovat přes internet už i cukrovinky?

Zvykli, protože neměli jinou možnost, ale jsem člověk, který je přesvědčený, že gastronomie do online prostoru prostě nepatří. Jídlo je o emocích, o servisu, který v krabičce nepředáte. 

Také čtěte

Nápad otevřít si kavárnu mi doslova spadl do klína

Kult Cafe, kavárna nazvaná stejně jako časopis, který právě čtete, láká návštěvníky nevšedním...

I člověk, který se o váš obor zajímá spíše okrajově, musel v posledních letech zaznamenat něco jako cukrářský boom. Kdo kromě vás na tom nese největší podíl?

Je to asi přirozený vývoj. Byl boom v jídle, v kávě a logicky chyběla sladká část. Ještě nás čeká čokoláda a zmrzlina.

Existuje mezi špičkovými českými cukráři něco jako rivalita?

Nevím. Nevnímám ji a myslím, že jsme malý trh. Ale konkurence samozřejmě sleduje, co děláte. 

Srovnáte-li stav svého odvětví s tím, v jakém se nacházelo dejme tomu před dvaceti lety, v čem vidíte největší rozdíly?

Určitě v přístupu zákazníků. A s příchodem sociálních sítí i samozřejmě vyšší také edukace v oboru. Lidé lépe vidí, kolik práce stojí za přípravou jednoho zákusku, a jsou ochotni si za něj připlatit. 

Často hovoříte o nutnosti prvotřídní kvality surovin, z nichž své dorty a další zákusky vytváříte. Zeptám se ale trochu jinak. Na kterých surovinách se při sériové výrobě cukrovinek za pár desetikorun nejčastěji šetří?

Na těch, které bývají nejdražší. Tedy čokoláda, vanilka, ořechové pasty. Tady se bohužel nahrazují levnějšími, ale tam právě dochází k posunu v chuti. 

Novinkou ve vašem sortimentu se stal dezert s výmluvným názvem Ježek v kleci. Jak vás to napadlo a z čeho se skládá?

Chtěla jsem dezert, který bude opravdu můj a který bude nějak souviset se Starým městem, Prahou a každý z nás ho zná. A napadl mě Ježek v kleci. Je celý z hořké čokolády a náplň tvoří vanilková ganache. 

Hlídáte si, kolik sladkostí denně zkonzumujete vy sama?

Ne, ale poslední měsíce bylo moje tělo dost vystresované a teď ho dostávám zpátky do rovnováhy. 

Jak dlouho byste bez sladkostí vydržela?

Závislost na sladkém je daná, ale nedávno mi moje lékařka říkala, že snad sladké ani nejím, že tak skvělé krevní hodnoty dlouho neviděla. Evidentně jsme já a cukr v symbióze.