Karin Krajčo Babinská píše o polozapomenuté síle Tsunami

Román Tsunami odhaluje osud Eminy rodiny, který odkrývá nevyřčené tajemství minulosti. Autorka Emu čtenářům předkládá jako ambiciózní, talentovanou a životem překypující ženu, která se nečekanými životními událostmi a plynoucím se časem mění. Příběh líčí život i dalších členů příbuzenstva – manžela Milana, dcery Adély a Julie, švagra Ludvíka, tchýně Nadi, vnučky Céline a Adélina přítele Roberta, který zamíchá kartami jinak stereotypem žijící rodině.

Také čtěte

Halininy gurmánské povídky na cestě kolem světa

Recenze nové knihy Haliny Pawlowské Zájezd snů v optimisticky laděných příbězích.

Kniha je rozdělena na tři základní sekce. Nejprve se dostáváme do běžného rodinného chodu, ve kterém je stěžejním a pro všechny spojujícím tématem oslava Eminých 60. narozenin. Druhá část knihy nás vrátí o patnáct let dříve, do roku 2008, kdy rodina prožívá společné Vánoce na dovolené v Thajsku. Na posledních listech knihy se odkrývá dopad tajemství, které bylo celou dobu pevně schované pod pokličkou. Minulost se znovu touží proměnit v obrovskou vlnu Tsunami, jež všechny dávné lži rozmetá na kousky.

Karin Babinská se dopodrobna zaměřuje na psychologii postav. Příběh je psaný v er-formě, a tak mají čtenáři možnost objektivně nahlédnout do myšlenek i činů všech hrdinů. Tento styl vyprávění také vybízí k přemýšlení nad osudem sebe samého i osob nám blízkých. Povahové vlastnosti i vizuální pestrost přiměje ne jednoho čtenáře k přirovnávání a hledání podobizen u sebe i lidí ve svém okolí.

Grafická obálka románu Tsunami má červený design s jednoduchými bílými proužky a srdcem na titulní straně. Mně osobně červená barva evokuje krev, tedy tekutinu, která hlavním hrdinům koluje v žilách. Další podobnost vidím v samotném názvu knihy – Tsunami. Život nás může unášet poklidným proudem v řece, ale pokud v sobě nezpracujeme nahromaděné emoce a nedokážeme čelit pravdě, tak se snadno může proměnit v ničící tsunami. 

Knihu Tsunami doporučuji všemi deseti. Příběh sám o sobě je dobře vymyšlený a díky barvitým, kratším větám se snadno a rychle čte. Román vede k uvědomění, že každý z nás má nějaké tajemství, malé i větší. Nic není černé ani bílé, jak ostatně dokazuje příběh hlavní hrdinky, kterou jsem měla tendenci v některých pasážích soudit, ačkoliv jsem ji zároveň i chápala a mnohdy i litovala.