Lazebník všem brnká na struny. Jen ať si ten dědek pukne vzteky

Komedii Lazebník sevillský napsal francouzský dramatik Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais. Ten byl tak trochu chameleon. Dělal hodináře, učitele hudby, špióna i dodavatele zbraní do americké revoluce. Do dobrodružného života se vrhal stejně po hlavě jako jeho hrdinové do intrik. Milostný trojúhelník mezi hrabětem Almavivou, půvabnou Rosinou a jejím starým, sešlým a odpudivým poručníkem Bartolem rozřízne Figaro – vychytralý lazebník, který spustí lavinu převleků, lží a brilantních komplotů.

Režie Stanislava Mošy staví dílo na principech commedii dell’arte. Moša dává hercům volnost, ať si improvizují, interagují a pohrávají si s publikem. Dramaturgie Vojtěcha Balcara by měla mít v ruce častěji nůžky. Děj se zbytečně táhne a zkrácení o třetinu by výrazně prospělo. Kostýmy Andrey Kučerové jsou dobové, pestrobarevné a plné rozličných vzorů. Scéna Jaroslava Milfajta vyniká ikonickým balkónem. I přes minimum přestaveb funguje jako maják v moři chaosu a pevný bod, kolem kterého se točí všechny manévry.

Také čtěte

Petr Štěpán je tak trochu básník, alkoholik i sukničkář

Na scéně stojí irský i migrant, co býval důstojníkem , ale pod uniformou se nachází opilec, který si...

Svetlana Janotová jako Rosina září jako kometa na noční obloze. Každé její gesto, pohyb i výraz říznou komicky ostřeji než Figarova břitva. Michal Isteník působí coby Figaro sebejistě, ale jeho improvizační lehkost připomíná utaženou kravatu. Tu by stačilo trochu povolit, uvolnit se a nechat vše nechat plynout. Zato Milan Němec jako doktor Bartolo ovládá improvizaci na jedničku s hvězdičkou. Zvládá i nečekané situace, i když roli starého, odpudivého dědka občas přehrává. Aleš Slanina jako hrabě Almaviva disponuje svébytným komickým potenciálem a jeho city vůči Rosině nesou osobitý šarm: někdy křečovitý, ale vždy zábavný.

Lazebník sevillský v Městském divadle Brno rozpoutává divokou jízdu intrik, převleků a šibalského humoru. Vtáhne vás do chaosu, kde se bavíte, i když občas nechápete, co se právě děje. Je to přesně ten typ komedie, co vás nenechá v klidu, ať už se nahlas smějete, nebo vám jen občas pocukávají koutky úst. Každopádně odcházíte s pocitem, že jste právě byli svědky něčeho roztomile nespoutaného.