Němci, koncentrační tábor a ženské osudy. Jakuba Katalpa v Úlici sází na silná témata
Od autorky bestsellerů Němci a Zuzanin dech
V očekávané novince populární české autorky Jakuby Katalpy se podobně jako v jejím úspěšném románu Němci vracíme zpět do minulosti. V knize Úlice prožíváme osudy tří žen v meziválečné a válečné době. Katalpa zůstává věrná svému stylu: vypráví s důrazem na atmosféru, používá silné postavy a vnitřní konflikty. Mezi čtenáři sklízí Katalpa úspěch. Ihned po vydání se Úlice vyšvihly mezi nejprodávanější knihy v českých knihkupectvích.
Jakuba Katalpa debutovala v roce 2006 novelou Je hlína k snědku?, za kterou získala nominaci na cenu Magnesia Litera v kategorii Objev roku. Další její román, Hořké moře, získal nominaci na Cenu Jiřího Ortena a Němci Cenu Josefa Škvoreckého, Cenu Česká kniha a byla opět nominovaná na cenu Magnesia Literu, tentokrát v kategorii Próza. Kniha se stala hitem. Následovaly další tituly, které tolik nezaujaly kritiku, ale čtenáři byli nadšení – Doupě a Zuzanin Dech. Nejnovější román Úlice pokračuje v jejich šlépějích. Román je napsaný čtivě, emotivně a stylově vyzrále. Ale náročnější čtenář možná opět ucítí, že chybí „něco víc“.
Katalpa se v Úlici vydala zpět do minulosti. Děj se odehrává v letech 1918–1945. Příběh sleduje tři kamarádky Anežku, Bělu a Helenu, které se v pohraničním městě Úlice narodily a znají se od dětství. Jejich obyčejné životy naruší a zásadně ovlivní přítomnost koncentračního tábora, který němečtí vojáci ve městě vybudují. Proměnou projdou rovněž jejich charaktery. Anežka prožívá nebezpečný milenecký vztah s německým úředníkem, Běla provádí nelegální potraty a čelí tíze společenského odsouzení a vlastní bolesti, Helena je nucena do práce v místním ženském koncentračním táboře.
Autorka v knize nemoralizuje, zkrátka poeticky vypráví. Volby, které postavy činí, nehodnotí, nechává na čtenářích, jak se s nimi vypořádají. V próze Katalpa zkoumá témata svobody, rozhodování, lásky, zodpovědnosti a také svědomí – i malé rozhodnutí totiž může znamenat život či smrt. A přesto – v kontextu české literatury, která se opakovaně obrací k obdobím okupace a totality – může Úlice působit až příliš známě. Nejde o román, který by žánrově nebo formálně vykročil jinam, nepřináší nový pohled, spíše variaci na osvědčené téma. Čte se sice jedním dechem, ale ten dech je čtenářům povědomý. Možná až příliš. O to víc pak v paměti vystupují knihy, které se s podobným tématem vypořádaly jinak. Například Zvuk slunečních hodin Hany Andronikové – román rovněž zasazený do období druhé světové války – nabídl nejen výjimečně silný příběh, ale i nezaměnitelný jazyk a specifický rukopis. Úlice naproti tomu působí jako pečlivé, citlivé, ale přece jen řemeslně bezpečné.
Úlice nejsou přelomovou knihou, ale jsou dobrým románem. Nabízejí silný čtenářský zážitek, citlivě vykreslené postavy a morální dilemata, která zůstávají aktuální i mimo rámec historického románu.
Hodnocení: 60 %
Jakuba Katalpa
Úlice
Host,2025
