Vyprodaný Špilberk zažil symfonický triumf s hudbou ke hře Kingdom Come II

O tom, jak hluboko se hudba z Kingdom Come: Deliverance II zapsala do srdcí fanoušků, svědčí obrovský zájem o lístky. První koncert byl vyprodán během několika okamžiků, a tak pořadatelé pohotově přidali druhý termín, který také vyprodali do posledního místa. Dva večery Festivalu Špilberk tak patřily skladateli a dirigentu Janu Valtovi, Filharmonii Brno, středověké kapele Bakchus a Pěveckému sboru Masarykovy Univerzity, kteří předvedli společně, jak vysokou úroveň může herní hudba mít.

Od prosincové ochutnávky k plnohodnotné multimediální show

Oproti prosincovému koncertu na brněnském výstavišti bylo odlišné nejen množství hudebníků na pódiu, ale také celková dramaturgie. Prosincová ochutnávka na výstavišti nabídla spíše komorní průřez s obecnými záběry krajiny. Zatímco srpnové koncerty byly již plnohodnotným multimediálním představením, kdy se návštěvníci koncertu seznámili jak s herním soundtrackem KCD2, tak – díky promítaným záběrům z playthrough – i s jejím základním dějem.

Samotnému hudebnímu výkonu není co vytýkat. Jan Valta potvrdil status hudebního mága. Je nejen brilantním skladatelem, ale i suverénním dirigentem, který s neuvěřitelnou lehkostí kouzlí v komornějším obsazení a vzápětí s přehledem ukočíruje i velký filharmonický orchestr. V přídavku v podobě skladby Fist Fight z prvního dílu hry se navíc předvedl i jako vynikající houslista. A brněnská filharmonie pro změnu opět prokázala svou mimořádnou technickou úroveň – dokonalá byla jak souhra orchestru, tak práce s dynamikou. Hudba byla tedy (i díky akustickým podmínkám a nazvučení) až studiově precizní a také natolik dokonale propojená s vizuálními a herními prvky, že návštěvník koncertu mohl snadno na chvíli zapomenout, že poslouchá živý orchestr.

Letní déšť jako malá daň za neopakovatelnou atmosféru Špilberku

Jediné, co trochu narušilo středeční koncert, byl déšť a drobné technické potíže, které ale ihned téměř nepozorovaně napravili technici. Nic z toho navíc nelze přičítat na vrub komukoliv z vystupujících a šlo pouze o malou daň za to, že se koncert mohl konat v tak působivém prostředí, jakým je nádvoří hradu Špilberk.

Lze tedy bez přehánění poznamenat, že všichni účinkující se předvedli ve vynikající formě a pod vedením Jana Valty byli dokonale sehraní. Srpnové večery na Špilberku jasně dokázaly, že herní soundtracky už dávno nejsou pouhou „druhou ligou“ artificiální hudby. Pokud se uchopí s takovou vášní a technickou dokonalostí, stávají se plnohodnotným uměním, které si zaslouží respekt a vyprodané koncerty.