Román o dvou lidech, dvou klíčích a dvou bytech

Kniha, na jejíž přečtení by mnozí z nás potřebovali návod (nebo alespoň doporučení), z jaké strany vůbec začít. Nejenže je totiž každý úhel pohledu obou hlavních hrdinů napsaný z opačné strany knihy, navíc je ještě text vzhůru nohama. Nabízí se proto možnost, číst knihu různými způsoby: od Daniela, od Zuzany nebo prostě na střídačku kapitola po kapitole. Tak či tak mi velmi lahodí fakt, že se nejedná o plytké střídání kapitol, jako jsme u textů s různými úhly pohledu zvyklí. Já osobně jsem začala číst příběh z pohledu Daniela – pragmatického třicátníka, kterého opustila žena, zemřela mu matka a teď mu umírá i otec. Život ho postavil do situace, v níž buďto kompletně ztratí hlavu, nebo sám sebe. Jeho byt je prázdný, stejně jako jeho život a možná i kalendář s plány do budoucna. Žije si v pohodlí životní rutiny a nijak výjimečně nevybočuje z hranic všednodennosti. Způsob, jakým jej Jan Němec vykresluje, je nudný a brilantní zároveň. V Danielově životě se nic neděje, v jeho hlavě se děje vše. Když svůj byt pronajme Zuzaně, netuší, že mu její utajené dítě brzy zabere sklep, a nakonec i vlastního otce. Daniel je nesympatický. Otcovo umírání bere zhola pragmaticky a spíš mu všechny nepříjemnosti ohlašující blízkou smrt otravují život. To, že se nenáviděnému otci tolik podobá, nevidí. 

Také čtěte

Šedesátky! – ilustrovaný výlet do dětství rodičů a babiček

Knižní novinka Šedesátky! z pera Dalibora Fondy je poutavým návratem do atmosféry 60. let v...

Vedle toho je Zuzana žena na pokraji zhroucení, připravená opustit muže i tchyni a začít od nuly. Jenže má na krku dítě a s ním se podnájem za pakatel hledá těžko. Přesto se jí v Táboře podaří pronajmout si Danielův byt a o dítěti mu nic neřekne. Zoufalá matka volí zoufalá řešení a nastavený systém střídání klíčů funguje tak dokonale, že malý Felix zůstane na pár měsíců řádným tajemstvím. 
To, že Zuzana skončí s Danielem v posteli mi bylo jasné hned o začátku. Naopak velmi příjemně mě překvapil způsob, kterým ani jedna z postav vlastně po společném životě netoužila a ze strany Zuzany šlo spíše o racionální akt přežití, aby si místo ní a Felixe Daniel do bytu nenastěhoval ukrajinskou maminku s dětmi. Z jejich propojení není cítit to vyčpělé klišé, které se v literárních romancích často nese nad protagonisty jako těžký bouřkový mrak. Naopak jsem byla celou dobu překvapená, že to funguje, přestože nemá. A to, že každá mince má dvě strany, zde platí dvojnásob. 

Postava umírajícího Danielova otce je lepidlem nejen mezi Danielem a Zuzanou, ale také mezi jednotlivými střípky, kterými Zuza je. Slouží jí jako terapeutický experiment, kterému svěřuje všechny svoje strasti. Do běla mě vytáčel fakt, že celý svůj život posledních měsíců vypráví umírajícímu starci, který nemůže odejít a svoje poslední minuty tráví posloucháním nářků ženy na život, který si dobrovolně vybrala. Přestože je její vyprávění určitě éterické, plné poezie, umění  a filozofických otázek, k její postavě mi tento způsob myšlení vůbec neseděl. Možná proto, že jí samotné nesedělo mateřství a byla nucená svoji mysl upozadit před rolí partnerky, matky a snachy.  

Také čtěte

Debutová novela o tradicích a životě na vesnici

Knižní prvotina Gabriely Brázdové, vydaná začátkem května tohoto roku v nakladatelství Vyšehrad...

Danielovou částí jsem začala zcela záměrně, chtěla jsem totiž mít „za sebou“ mužskou část co nejdřív, ale nakonec na Daniela myslím i pár měsíců po dočtení. Styl psaní Jana Němce mi naprosto učaroval a jazykové šperky, které na čtenáře ledabyle hází mi budou dlouho vířit hlavou. Oproti tomu mi mnou velmi očekávaná část Zuzany dočtení knihy trochu ztěžovala, protože jsem se jednoduše vůbec nemohla dostat přes její myšlenkové pochody a absolutní chaos. Na jednu stranu k tomu vidím všechny pádné důvody, přeci taková Zuzana je, všude, hodně, málo, nikde. Ale text pro mě byl velmi těžký na koncentraci. 
Literární experiment je to však brilantní. Dva rozdílní autoři, dva světy a dvě naprosto odlišné postavy, které společného nemají, kromě klíče, vůbec nic. Možná tak touhu po lásce a plnou hlavu samoty. Stojím si za tím, že hraje velkou roli to, z jaké strany začnete. Druhá půlka vám totiž otřese celým předchozím světem, který jste si jako čtenáři v knize vykreslili. Jednoduše proto, že nikdo nevnímá jednu situaci stejně a dva lidé mají přirozeně jiné motivace, touhy a přání. Tento způsob oživení literární scény vnímám jako velký úspěch. A přestože bych jednotlivé části knihy hodnotila rozdílně, dohromady tvoří velmi kompaktní celek. Jedná se o knihu, ke které se za pár měsíců, možná let vrátím a jsem zvědavá, zda na ni budu nahlížet jinak. Určitě totiž začnu podruhé od Zuzany. Prostor na „přerámování“ tam totiž vždycky je.