Šimpanz ve znamení Štíra by neměl pít kávu

Hned v úvodu nám Pavol Seriš ve svérázné „mini-přednášce“ vysvětlí, cože je to vlastně DADA, aby pak ve volném proudu asociací přecházel ze scénky do scénky. Toto představení je jednou obrovskou dadaistickou koláží. Interpret v něm mimo jiné vystupuje i jako komik-badatel, který provádí akademický výzkum humoru. Zkouší různé přístupy a žánry a reakce publika si bedlivě zaznamenává do notýsku. Co všechno si tedy pro diváky připravil?

Zčásti je představení plné observačního humoru a Seriš v  něm vtipně glosuje situace z  každodenního života. V paměti utkví stand-up o vyrábění ptačí budky, návštěvě věznice nebo historky o hodinovém manželovi. Právě poloha ironického komentátora vlastního života sedí Serišovi asi nejvíce. Exceluje však i ve fyzickém humoru. Mnoho scének je až na pomezí pantomimy a stojí na výborné práci s tělem a mimikou. Díky obrovské energii protagonista rozesměje diváky i skákáním přes imaginární švihadlo nebo předváděním zvířat na diskotéce. Některé z  nejlepších scének také fungují díky skvělému propojení fyzické akce s  hudbou, například skeč, ve kterém Seriš dramaticky skládá Rubikovu kostku za zvuků Carmina Burana.

V DADA Revue se na diváky z jeviště valí i celý proud slovních hříček. Hrátky s jazykem jsou však trochu slabším místem celého představení. Vydařené vtipy se střídají s těmi méně povedenými, a někdy i s kameňáky na hraně trapnosti. Indický exekutor Vymahátma Gándhí rozesměje leckoho, ale nad „legračně“ komolenou polštinou už dnes leckterý divák povytáhne obočí. Nutno ovšem říct, že díky svému nasazení dokáže Seriš prodat publiku i trochu vyčpělý humor. Dalším negativem je přílišné natahování některých skečů.

Například scénka s úchylem patří k tomu slabšímu, co v revue uvidíme, přesto jí Seriš věnuje až neúměrně velký prostor. Naopak je třeba vyzdvihnout závěr představení, ve kterém dochází k originálnímu propojení všech skečů. V  dokonalém mumraji se na tržišti setkávají aktéři předchozích scének a divák nestačí žasnout, jak do sebe všechno krásně zapadá. Pavol Seriš netouží po laciné kontroverzi a ve své klauniádě diváky pouze neškodně škádlí. DADA Revue je především hravou oslavou nesmyslu, nesnaží se o nějaké závažnější poselství. Ačkoli jedno by se vlastně našlo. Šimpanz ve znamení Štíra by rozhodně nikdy neměl pít kávu!