Výpravný průvodce po Šumavě je sice výpravný, ale bez nápadu
Průvodce Jana Hocka popisuje to nejlepší, co Šumava na obou stranách hranice nabízí.
Klad listů map KČT pro Šumavu a její přilehlé okolí je rozložen na šest čísel. Nejde tedy o nijak malé území. Jan Hocek se jej přesto rozhodl přiblížit na velmi malém prostoru kapesního průvodce.
Autor se prezentuje především jako fotograf, ale rozsah jeho činností je mnohem větší. Vedle profesionálního turistického průvodce jde také o podnikatele v cestovním ruchu, ale i autora významných turistických tras. Přesto mi nepřijde jako úplně praktické se v textu tohoto konkrétního průvodce soustředit vesměs na popisy cest. Zvlášť s ohledem na pestrost území Šumavy, která vychází nejen z její rozlehlosti, ale i stupně ochrany. Šumava je navíc i historicky velmi zajímavým regionem. Je proslulá rozsáhlými lesy, které dávaly dlouhá léta místním obyvatelům práci.
Ano, shrnout turistické zajímavosti o Šumavě, která se jen územím národního parku rozprostírá na bezmála 70 hektarech, do „pouhých“ 130 stran brožury, která se navíc, tak říkajíc, vejde do kapsy, není nic jednoduchého. Průvodci však hlavně chybí nápad. Navíc i přehlednost, jak všechno tak nějak logicky a uceleně uchopit. Autor se sice snaží zájemce upozornit na významné body, které stojí za to navštívit, možná by však nebylo od věci se spíš než na popis, kudy a po jakém povrchu vedou jednotlivé, autorem vytyčené stezky, zaměřit více na zajímavosti, provázat je s věcným či jmenným rejstříkem a nechat větší volnost individuálním potřebám čtenářů. Jako turista bych navíc uvítal více informací například o legendárních "králech Šumavy". Zvlášť dnes, když zažíváme jejich renesanci. Co naopak mohu autorovi pochválit, je výrazné zastoupení jak přehledových map (budete se divit, ale není to automatika), tak i ilustračních fotografií. Co však rekreační výletníky potěší asi nejvíc, jsou zde občas uvedeny výškové profily tras. Celkové převýšení je uvedeno prakticky u všech tras, ale výškový komplet profil více napoví, jak rozvrhnout vlastní síly. Zda se soustředit na začátek, nebo zda nás to nejhorší čeká na závěr.
Ještě ke Králům Šumavy
Nedá mi to, abych se nevyjádřil k lidem, kterými byla Šumava proslulá a kteří v příbězích Šumavy zanechali významnou stopu. Těmi lidmi byli tzv. pašeráci a převaděči, kteří zde působili ještě když neexistovala tzv. Železná opona. Tedy ženijně technické zátarasy s ploty, střežené jak pohraničníky se samopaly, tak i ostnatými dráty a speciálně cvičenými psy.
Takto přísně střežené pohraniční pásmo sice mělo podle tehdejší propagandy údajně sloužit jako ochrana hranic před vnějším nepřítelem, který chtěl narušit naše Lidově demokratické státní zřízení, ale ve skutečnosti sloužilo jako zábrana v útěku lidem, kterým moc nevyhovovala s tímto zřízením spojená totalitní moc. Vedle toho, že prakticky neexistují žádné oficiální plány tras, kudy pašeráci chodili, neboť jde o stezky, často i mimo značené trasy, bych v průvodci uvítal alespoň zmínku o pomnících, které nám činnost těchto „dobrodruhů“ připomínají. Už jen z toho důvodu, že slouží jako upomínka k tomu, abychom o jejich činnosti nadále věděli. Snad by bylo obecně lepší využít také současné techniky a provázat knižního průvodce s informacemi na webu. Protože obsáhnout tak rozlehlé území, do knížky do kapsy – to bych si sám netroufl. A když, tak jinak.
Hodnocení: 70%
Šumava
Jan Hocek
Universum, 2024
