Bez peněz do manželství nelez

Manželé Jitka a Jan Šotkovští do inscenace zapojili hlas vypravěče. Postavy občas vyprávějí, občas hrají. Problémem je příliš mnoho jmen, a divák se rychle ztrácí v tom, kdo je kdo a kdo s kým co řeší. Nadšení tvůrců pro Jane Austenovou je patrné, ale tahle chaotičnost je velkou slabinou dramatizace. Naopak největším kladem inscenace je hudba Matěje Štrunce. Z jeviště zaznívají tradiční anglické písně, které dávají příběhu rytmus i atmosféru. Nikol Wetterová hraje na piano přesvědčivě a dobře.

Dvě hlavní představitelky podávají solidní výkony, zejména pak Nikol Wetterová. Svetlana Janotová jí sebejistě sekunduje. Největší radost mi udělaly ale vedlejší role: Martin Mihál jako Edward Ferrars a Jiří Mach jako plukovník Brandon. – Oba hrají s lehkostí a přesvědčivostí, která vás popadne za ruku a vláčí skrz všechny dějové zvraty. Jako John Willoughby zde ve větší činoherní roli debutuje Adam Gazdík  – a je na něm znát jistá opatrnost.

Také čtěte

V Drákulovi upíři rozmnožují svoji nesmrtelnost

Námět popadl gotický román Brama Stokera z roku 1897. Gordon Greenberg a Steve Rosen s ním zacházejí...

Celé představení na mě působí jako taková Ordinace v Růžové zahradě přenesená do 18. století. Sem tam se objeví humor, který protáhne i ty nejvážnější tváře v publiku. Herecké výkony jsou však přesvědčivější než ty seriálové. 

V 21. století svatba většinou znamená lásku, ale v raně novověké Anglii byla spíš o finančním zajištění a lásku lidé hledali často mimo manželství. Rozum a cit v Městském divadle Brno připomíná, že srdce a rozum často jdou proti sobě, ale rozvážné plánování v lásce nemusí být vždycky na škodu.