Zaklínačská fanfiction od Andrzeje Sapkowského
Andrzej Sapkowski se po letech vrací do světa Zaklínače a nabízí fanouškům novou knihu Zaklínač - Rozcestí krkavců
Fantasy sága Zaklínač je v dnešní době světovým fenoménem. Málokoho by na přelomu 90. let, kdy vycházely první příběhy zaklínače Geralta v Polsku i u nás, napadlo, kam to jednou dotáhne. Její autor Andrzej Sapkowski se tak v posledních letech stal megastar, která nemusí po peru či klávesnici ani sáhnout. Přesto se odhodlal a napsal nový příběh, u nás vydaný jako Rozcestí krkavců.
V Rozcestí krkavců potkáváme Geralta v postavení, v jakém jsme jej dříve neviděli. Proslulý Bílý vlk zdaleka není proslulý a spíše než vlkem je štěnětem. Ostatně novice z Kaer Morhen, který sotva dokončil smrtonosnou zaklínačskou školu, se brzy ujímá zkušenější zabiják netvorů jménem Preston Holt. Kromě povolání a bílých vlasů však nemají ti dva moc společného. I tak se Geralt nechá zlákat ke spolupráci, která mu vynese lukrativní zakázky i užitečný výcvik. Patrně vás nepřekvapí, že má Holt s nadějným mladíkem vlastní plány a také slušnou řádku kostlivců ve skříni.
Jak jste z nástinu děje pochopili, nesetkáte se v knize, až na výjimky, s dalšími populárními postavami. Geralt ještě nezná Yennefer, ani Marigolda, Ciri se narodí až za více než 20 let a Geraltovi přátelé z Kaer Morhen jsou jen zmínění. I tak ale do příběhu promluví dostatek zajímavých a pestře vykreslených postav. Někdy se v nich budete trochu ztrácet, ale knize to neubírá na čtivosti.
Rozcestí krkavců jsem v názvu recenze označil za fanficton a mám k tomu hned několik důvodů. V prvé řadě je příběh opravdu vystavěný jako dílo příznivce knih o Zaklínači, který chce vyplnit bílá místa ze svého milovaného univerza a při tom vrší jeden odkaz pro obdobně smýšlející čtenáře za druhým. Dozvíme se tedy, proč si Geralt vybral přídomek z Rivie, z jakého důvodu se všichni jeho koně jmenují Klepna, jak dopadlo jeho první střetnutí se strigou a co si myslí o vidlích jako zbrani. Obvykle je však takové pomrknutí nenápadité až odfláknuté. I řemeslo spisovatele v některých pasážích dostává na frak. Sapkowski stále umí psát břitké dialogy, svižné popisy i dechberoucí příběhové linie, jen se mu někdy chce více a jindy méně. Nejedna věta s opakujícími se výrazy vzbuzuje pocit, jako by známý cynik Sapkowski testoval, co jeho čtenáři skousnou. Nebo se možná jen po jedenácti letech, jež uplynuly od vydání jeho poslední zaklínačské knihy – Bouřkové sezóny – rozhodl navýšit stav svého bankovního konta a věděl, že se jako etablovaný autor nepotřebuje až tak snažit.
Celkově se Rozcestí krkavců čte příjemně. Není to zrovna čtenářská jízda po hladké vozovce, chvílemi připomíná drkocání na kočičách hlavách, ale i to drkocání má nepopiratelné kouzlo. Když si laťku nastavíte o pár coulů níže, než jste u zaklínačských knih a především brilantních povídek zvyklí, budete se dobře bavit. Nečekejte však významný přírůstek do ságy o Geraltovi. Navzdory veškerému pomrkávání se nic zásadního nedozvíte a budete se muset spokojit s dobrodružným příběhem s povědomým hrdinou v povědomých kulisách, avšak bez přidané hodnoty.
Hodnocení: 72%
Zaklínač IX.- Rozcestí krkavců
Andrzej Sapkowski
Leonardo, 2025
