Vzpomínání na divoké devadesátky jako sonda do hlubin vekslákovy duše
Josef Klíma se prostřednictvím osudu českého polistopadového miliardáře, ve vzpomínkách jeho fyzioterapeutky, vrací do "divokých" devadesátých let.

Kniha Josefa Klímy Čtyři schody k bohatství popisuje příběh velmi úspěšného polistopadového podnikatele, jakož i lidí z jeho blízkého okolí. Autor přitom sice vychází ze svých bohatých reportérských zkušeností, ovšem přidává i notnou dávku autorské licence.
Svou první knihu vydal Josef Klíma již v roce 1973, tedy ve svých dvaadvaceti letech. „Devadesátky“ jej pak zastihly už ve vrcholné formě, kdy jako ostřílený publicista stál nejprve u zrodu časopisu Reflex jako jeho šéfreportér, a poté jako spoluzakladatel veleúspěšného pořadu Na vlastní oči, vysílaný na tehdy nejsledovanější české televizi, TV Nova. Jak sám Klíma ke svým dřívějším knihám dodává, pokud se mu občas naskytnou témata, která nemůže otevřeně zpracovat, napíše o tom román. Příkladem budiž i kniha o zákulisí komerční televize Loď s otroky nebo aktuálnější Sedm schodů k moci, jež vznikla původně jako scénář pro TV Prima.
Tentokrát se však autor ve „Schodech“ nevěnuje politice, ale světu podnikání. Tomu šedému (za „totáče“), tomu legálnímu (v době svobody) i tomu nelegálnímu. Tady je možná důležité zmínit, že hlavní hrdina příběhu pochází z dobře situované rodiny, která se ani za totality neměla špatně. Mimo jiné i proto, že znala ty „správné“ lidi.

Nejspíš i to je důvodem, proč se za bohatstvím od počátku nežene bez rozmyslu. Na rozdíl od mnoha ostatních, kteří už jen když vidí pouhou příležitost, jak snadno a rychle přijít k penězům, přestanou přemýšlet. Hlavní hrdina si naopak své kroky promýšlí, čímž výrazně snižuje možná rizika, aby si následně svůj úspěch náležitě užíval. A naopak, právě nedostatek rozmyslu stojí za většinou problémů manžela fyzioterapeutky hlavního hrdiny, která celý příběh vypráví. To je v podstatě poměrně malý (až zakomplexovaný) člověk, navíc bez vlastních významnějších kontaktů, ale s o to většími ambicemi, často až nekriticky přehnanými. Je to vlastně takový učebnicový příklad člověka, který se mermomocí snaží uspět tam, kde na to tak říkajíc stejně nemá.
Svým románem nám Josef Klíma především připomíná (nebo přibližuje – záleží na roku narození čtenáře) nejdřív období přelomu osmdesátých a devadesátých let, kdy se „nic nesmělo“ a „nic nebylo“. Pokračuje dobou, kdy se zase zdánlivě „mohlo všechno“ a končí prakticky téměř v nedávné minulosti. Mimo jiné jde vlastně o panoptikum lidí, kteří se se svými metodami často pohybují na hranici zákona, ne-li přímo za ní. Celý příběh je přitom popisován autorovým svérázným humorem, hraničícím často až se sžíravou ironií. Přitom prakticky nebere ohled na to, zda se jedná o období nesvobody nebo počínajícího kapitalismu divokých devadesátek. Skoro jako by si tato období byla z pohledu autora svou bizarností v podstatě rovna.
V konečném důsledku jsou Čtyři schody k bohatství ukázkou, čeho člověk může dosáhnout, když má dobrý základ a nad příležitostmi, které se mu naskytnou, dostatečně přemýšlí. Ovšem po všech svých úspěších si bohužel přestane dávat pozor na vlastní zranitelnost.
Hodnocení: 85%
Josef Klíma
Čtyři schody k bohatství
Kalibr, 2024