Autorit se bojí, pak za masakrem stojí
Inscenace Naše třída mapuje dějiny 20. století. Dokumentárním způsobem sleduje osudy spolužáků jedné třídy z vesnické školy.
Jedwabne je malá vesnice na severovýchodě Polska, ve které v současnosti žije okolo 1 700 obyvatel. 10. července 1941 Poláci zavraždili 340 místních Židů. Událost se zapsala do dějin jako pogrom v Jedwabném. Hra polského dramatika Tadeusze Slobodzianka, kterou v brněnském Divadle Polárka nehrají často, na polský pogrom nahlíží pohledem žáků místní základní školy – inscenací Naše třída. Hra je vhodná pro diváky od 15 let.
Typická evropská malotřídka 20. století to kdysi byla. Pět Židů a pět Poláků. Deset životních osudů. Smrt čeká na každého. Záleží kdy a jak. Možná vás ubijí „kamarádi“ na náměstí jako Jakuba Katze. Ti šťastnější (Abram) emigrují, protože jim intuice napovídá, že musí zmizet, a stanou se v Americe rabíny. Jiní takové štěstí nemají. Třeba Dorka, kterou její soused znásilní. Pak ji již dospělí kluci, s nimiž ve škole kdysi tropila lumpárny, i s malou dcerkou zamknou do stodoly, kterou zapálí. Umírání je pomalé. Bolestivé. Nesmírně kruté. Kterým se posmíváte za jednoduchost (Wladek), projeví obrovskou odvahu. Jestli si někdo myslí (Heniek), že všechno odčiní, když se stane knězem, má smůlu. Nekonečný pocit viny dělá z umírání na zhoubnou nemoc velkou chuťovku.
Herecké výkony jsou natolik vyrovnané, že by nebylo fér někoho vyzdvihovat. Tři herečky a sedm herců z Polárky hra celé rozcupuje – duši i tělo. Líbí se mi jednoduchost scény Svatopluka Sládečka v kombinaci s efektními rekvizitami, jako jsou flašky vod(k)y, gumové hadice, křída nebo školní houba namočená v krvi. Režie Břetislava Rychlíka a dramaturgie Simony Petrů geniálně využívá živlu ohně. Je to surové, všesmyslové a brutálně účinné. Cyklické opakování motivů zvýrazňuje nemožnost změnit minulost i budoucnost.
Chodí Polák okolo, nedívej se na něho. Kdo se na něj koukne, toho Polák bouchne. Spolužáci, sousedé a známí z jedné vesnice. Můžete je znát sebelíp. Stejně vás na ulici umlátí, až vám vystříkne mozek na chodník, znásilní nebo shoříte ve stodole. Stačí poslouchat nějakou autoritu. Pak je zaručeno, že jakýkoliv člověk na světě – nejen fašistický voják minulého století – se promění v tyrana bez duše a svědomí.
Z Naší třídy v Polárce nebudete odcházet s úsměvem. Výbuch divadelní atomové bomby uvnitř diváků je potřeba! Protože po druhé světové válce jsme se určitě důrazně poučili... Akorát že vůbec! Vyhledejte si něco o Milgramově experimentu z roku 1963 nebo Stanfordském vězeňském pokusu z roku 1971.
Hodnocení: 90%
Naše třída
Divadlo Polárka
Psáno z představení 24. 11. 2022
Web: https://divadlopolarka.cz/inscenace/nase-trida/
Máte předplaceno?
Další číslo vám neunikne – magazín KULTINO* vám 4x do roka doneseme až pod nos do vaší poštovní a e-mailové schránky.
A k tomu navíc volné vstupenky, extra bonusy a další rozmazlování našich podporovatelů.
