Festival festivalů
Woodstock ’69 je kult! Samotný název se dokonce používá i jako přízvisko pro označení velkých hudebních setkání podobného směru. A přestože se dnes ve světě konají i větší festivaly, je Woodstock legendou, která má v místě konání dokonce vlastní muzeum – Bethel Woods Center for the Arts.
Za původní myšlenkou festivalu ve Woodstocku stáli především promotér Michael Lang jako jeho hlavní organizátor, hudebník a producent Artie Kornfeld, známý jako Otec Woodstocku, a podnikatel John P. Roberts, který festival společně se svým obchodním parterem Joelem Rosenmanem financoval.
Původní odhad návštěvnosti byl šedesát tisíc lidí, ale už v předprodeji se lístků prodalo víc než trojnásobek. Bohužel odhady, které uvádějí, že se Woodstocku nakonec zúčastnilo víc jak půl milionu lidí, jsou neoficiální, protože v konečném důsledku nebylo jak celkový počet reálně zachytit.
Totiž, když organizátoři viděli, že lidé na několika místech zbořili plot a svévolně vstupují do areálu, pochopili, že se jim akce poněkud vymkla z rukou. Proto než aby šli do konfliktu s návštěvníky, raději vyhlásili volný vstup. Z pódia pak jen informovali přítomné, že „teď to není tak, že by bylo všechno dovoleno, pouze hudba je nyní zdarma a organizátoři budou mít velký problém“.
Další komplikací se stala doprava na festival. A to nejen pro návštěvníky, ale především pro organizátory. Silnice byly přílivem návštěvníků v podstatě neprůjezdné a doprava byla už v Monticellu, tedy 20 kilometrů od Bethelu, odkláněna. Aby organizátoři vůbec zajistili přepravu účinkujících, museli si najmout vrtulník. Ten sice účel plnil, ale hluk motoru místy rušil třeba i jen zvukové zkoušky na pódiu, kde se připravovali hudebníci, již byli legendami už za svého života.
Ve dnech 15. až 18. srpna 1969 se totiž na Woodstocku vystřídali například Carlos Santana, The Who nebo Janis Joplin. Ta se bohužel rok poté přidala k těm, kteří doplatili na svůj nevázaný život, když se v 27 letech předávkovala heroinem. Vystoupil zde také mladičký, tehdy teprve pětadvacetiletý Joe Cocker a celý festival uzavíral v pondělí dopoledne (od neděle se kvůli přerušení festivalu bouřkou pak jelo nonstop) fenomenální Jimi Hendrix.
Šestadvacetiletý kytarový mág nevynechal ani svou originální interpretaci americké hymny. Bohužel také Hendrix rok po vystoupení na Woodstocku za dosud nevyjasněných okolností zemřel. Mimochodem, jednání o vystoupení prý probíhala i s legendárními Beatles, ale nakonec ztroskotala. V té souvislosti se spekuluje o zájmu Johna Lennona „protlačit“ na festival i kapelu Yoko Ono, ale pravděpodobnější důvod jejich neúčasti na Woodstocku je neutěšený stav, ve kterém se kapela nacházela. A když na jaře příštího roku ohlásil Paul McCartney odchod, Beatles tím již formálně skončili.
Zajímavostí je kolem Woodstocku opravdu hodně. Třeba už samo místo. Kdybyste jej totiž hledali logicky u Woodstocku, vesnice ležící na sever od New Yorku, hledali byste marně. Kvůli protestům místních byli organizátoři nuceni přesunout se asi 90 kilometrů na západ, ke vsi Bethel, na pozemek farmáře Maxe Yasgura.
Ani on sám se přitom nevyhnul komplikacím, když mu místní vyhrožovali, že pokud na jeho pozemku festival proběhne, už od něj nebudou nakupovat. Jak dnes víme, navzdory všem těmto problémům Woodstock nakonec proběhl, dokonce jako učebnicová ukázka, kolik předsudků o životě tzv. květinových dětí mezi lidmi kolovalo.
Samozřejmě, obchodníci si festival pochvalovali a někteří místní byli dokonce pobaveni nad tím, že mohli pomoct „děcka nakrmit“, ovšem jiní účastníkům spílali do nemravné mládeže, kdy patnáctileté dívky „spí ve stanu na poli“. Jednu z obyvatelek Bethelu dojala slušnost mladých lidí, když si k ní přišli koupit led. „Jak chcete účtovat čtyři kostky s sebou?“ odpověděla s úsměvem na dotaz, za kolik jim je prodala.
Jiný ze zastánců festivalu reagoval na muže, který si na účastníky vztekle stěžoval, že jsou všichni pořád „zhulení“, větou: „Tak pokud tráva tlumí jejich agresi, měli bychom ji kouřit všichni.“ Atmosféru festivalu zajímavě vystihl i velitel místní policie, který prohlásil: „Oproti tomu, co jsem slýchal z různých zdrojů celé roky, tak nehledě na to, jak se ti lidé oblékají a jaké nosí účesy, o jejich chování nemůže být pochyb. Jsou to dobří američtí občané.“
Tento festival byl obecně brán jako antimilitantní, především kvůli dlouhotrvající válce ve Vietnamu, v níž USA intervenovaly. Nakonec to byla paradoxně armáda, která na „tři dny míru, hudby a porozumění“ poskytla několik lékařských týmů, což i samotní účastníci hodnotili vesměs věcně a kladně. Jeden z organizátorů přesto snad pro jistotu upozorňoval diváky: „Oni tu nejsou proti nám, oni jsou tu proto, aby nám pomohli. Aby nám podali pomocnou ruku.“
O nasazení armády ostatně není potřeba dlouze spekulovat. Kvůli masovosti festivalu a jeho špatné organizaci vyhlásil guvernér New Yorku oblast Bethelu oblastí katastrofy. To se dotklo i řadových obyvatel, když přestala fungovat například telefonní síť. Jeden z farmářů se na kameru dokonce rozčiloval, že má zničené pole a svou denní produkci mléka byl nucen vylít, protože se k němu kvůli spontánní blokádě nedostala cisterna. Přesto účastníkům festivalu ochotně poskytl vodu, o niž přišli poprosit.
Jediným opravdu vážným stínem na jinak poklidně probíhajícím Woodstocku byla dvě úmrtí. S trochou nadsázky můžeme dodat, že oficiálně potvrzená. Jeden člověk se zde předávkoval heroinem a druhý usnul na louce ve vysoké trávě, kde jej smrtelně zranil traktor.
Jinak mimo organizačních nedostatků (málo jídla, pití i toalet) a komplikací se zvládnutím obrovské masy lidí Woodstock asi nejvíc potrápilo počasí. Průtrž mračen, která se nad festivalem přehnala, nejenže zkratovala techniku, ale rozbahnila celý pozemek, s čímž se lidé vyrovnávali různě. Třeba bahenní skluzavkou.
Podle Michaela Langa trvala příprava festivalu devět měsíců a z jeho pohledu byly největším problémem boje o povolení. Když pak organizátoři viděli, jak neopakovatelnou atmosféru se jim podařilo vytvořit, ani si příliš nelámali hlavu nad tím, že na akci nakonec nejspíš prodělají.
Woodstocku se později, u příležitostí různých výročí, konaly ještě další ročníky. Někteří promotéři, včetně samotného Langa, se snažili na úspěch Woodstocku dokonce navázat, ale žádná z těch akcí už se nikdy nestala takovou legendou, jakou byl právě první Woodstock z roku 1969, jenž byl uvozen mottem: Tři dny míru, hudby a porozumění.
