Intimní zpověď Báry Basikové

Také čtěte

Klasické přízraky nezestárly

Koncem ledna vstoupilo do kin kriminální retro Ulička přízraků. Diváky láká populárním žánrovým...

V chronologicky uspořádaných článcích se Bára Basiková věnuje celé řadě témat. Zpočátku se ústředním motivem stává její zamyšlení nad situací, ve které se Česko náhle ocitlo. Autorka se svému blogu svěřuje nejenom se strachem z toho, co přinesou další měsíce. Velice vnímavě, ba až poeticky také popisuje, jak se s vládními opatřeními mění atmosféra ve společnosti i její přístup k životu.

Zápisky vhodně, i když trochu chaoticky prokládá historkami z dětství, vzpomínáním na své kariérní i rodičovské začátky, myslí na své přátele z branže a odhaluje zkušenosti s médii. Se sympatickou otevřeností píše o svých bolestech, nadějích i obavách. Čtenáře si získává upřímností a humorem, kterým zpestřuje občas až příliš pochmurné kapitoly svého života.

Nekonzistentnost témat může zpočátku působit zlehka rušivě. Autorka přeskakuje od vzpomínek na narození syna k historce z vesnice, aby vzápětí napsala o prohlubující se frustraci z dalšího lockdownu.

Ale právě tento styl vyprávění se nakonec stává největším přínosem celé knihy. Báře Basikové se díky tomu podařilo vytvořit pozoruhodně intimní koláž, ze které vystupuje nejenom portrét současné situace, ale především autorčin obraz bez příkras a ve všech barvách.