Jakub Konečný (22) byl jedním ze strůjců letošního mistrovského titulu hokejové Komety. V play-off dal dva důležité góly. Branka proti Karlovým Varům byla navíc jediná a současně tak vítězná. Jakub je synem bývalého brněnského hráče a současného trenéra druholigového Žďáru nad Sázavou, Michala Konečného (60), který získal mistrovský titul s Olomoucí.
„Poprvé jsem si stoupl na pořádný led v brněnském Jundrově na zamrzlých kurtech. Na brusle to bylo ve třech letech v Břeclavi na zimáku. Taťka tam tehdy vedl první mužstvo a učil mě bruslit po skončení jejich tréninku,“ vzpomíná na své hokejové začátky Jakub Konečný.
Takže bylo od začátku jasné, jakému sportu se budete věnovat?
Velký faktor byl, že jsem byl s hokejem svázán odmalička. V mládí jsem ale vyzkoušel hodně sportů a rodiče mě v tomto ohledu do ničeho nenutili. Doteď hraji v Jundrově tenisovou soutěž družstev. Věnoval jsem v Jundrově také fotbalu. Takže sportů už jsem vyzkoušel víc.
Šel jste tedy ve šlépějích vašeho tatínka. Ten také hrával fotbal a na kurtu hrál skvěle třeba s hokejistou Jiřím Dopitou. Poráží vás?
V singlu mě taťka snad nikdy neporazil, takže už s tenisem radši skončil (smích). Měl problém se zády a je po operaci. Budou to tak čtyři roky, co naposledy držel raketu v ruce.
Začínal jste s hokejem v Kometě?
Úplně prvním týmem, ve kterém jsem šel do přípravky, byla Technika Brno. Proč zrovna tam, dodnes nevím. Možná to bylo tím, že Technika byla menším klubem. Bylo to v ní klidnější, než tomu bylo jinde, kde jsou na děti hned od začátku kladeny vysoké nároky. Když bylo později vidět, že mě hokej baví a docela mi to i šlo, ve třetí třídě jsem přestoupil do Komety. Tam jsem vydržel až do mladšího dorostu.
Potom jste však Brno opustil...
Oslovil mě pan Jaromír Pytlík, který vytvořil hokejovou akademii spojenou s extraligou juniorky a mladšího dorostu ve Žďáru nad Sázavou. Zpětně můžu říct, že mi to dalo hrozně moc. Jak do osobního, tak do hokejového života. Ve čtrnácti letech jsem odešel z domu a v rámci možností jsem se musel starat sám o sebe. Bylo to zaměřené i na formu individuálního přístupu. Všichni trenéři se tam snažili s námi pracovat, posouvat nás ve všech ohledech, ať to bylo bruslení, střelba nebo dovednost na ledě, takže to byl určitě hodně dobrý krok.
Určitě, vždyť vás následně zlanařila pražská Sparta.
Po dvou sezónách hostování ve Žďáru mě oslovili, že by měli zájem nabídnout mi profesionální smlouvu. Měl jsem 16 let a přišli s tím, že mě z Komety vykoupí.
To je docela skok, ze Žďáru do Sparty. Co na to doma?
Celá rodina byla ráda, že jsem dostal takovou možnost a moc mi to přáli. Byl to první krůček do mužského profesionálního hokeje. V ten moment to byla také jediná nabídka od extraligového klubu, takže jsem to s nadšením podepsal.
Tatínek vám do toho nemluvil?
Když jsem byl menší, tak to byl samozřejmě on, kdo mě vedl a s podobnými rozhodnutími mi pomáhal. Doteď spolu hokej rozebíráme, vždycky mi k tomu rád něco řekne, ale co bude, je už jenom na mně. Navíc se s agentem Sparty dobře zná, takže mu důvěřoval.
Měl jste od začátku jasno, že budete v útoku?
Myslím, že jsem v obraně nikdy nehrál. Do branky to lákalo každého, párkrát jsem si to vyzkoušel v nějakých sranda trénincích. Bavilo mě to, ale převažoval útok.
Když se podíváte na archivní záběry vašeho tatínka, co jeho tehdejšímu pojetí hokeje říkáte?
Zkoukli jsme pár videokazet a něco jsem slyšel o jeho hře z doslechu. Byl prý takový vyčůránek, rád provokoval, rád si udělal nějakou kličku navíc a nechtělo se mu moc bruslit.
Jaký máte vztah s rodiči?
Výborný. Oba mi do sportu dali hrozně moc, vždycky mě v něm podporovali. S taťkou si dodnes voláme a hokej rozebíráme. Až mamku občas lituji, protože o hokeji slyší pořád. I když k nim přijedu na návštěvu.
Takže po vašich brankách v play off s Karlovými Vary a Pardubicemi přišla i pochvala ?
Ano. Doma ten zápas sledovala celá rodina, takže věřím, že tam byl výbuch emocí a asi se všichni modlili, ať už hlavně potom nedá soupeř žádný gól. Nakonec to tak dopadlo a moje branka byla navíc vítězná. Při zápase v Pardubicích byli rodiče na oslavě naší rodinné kamarádky v Karlově pod Pradědem, kde slavili padesátiny a při tom koukali na hokej. Po zápase, když jsem si s nimi volal, byli všichni radostí bez sebe a říkali, že zrovna, když gratulovali oslavenkyni k narozeninám, jsem dal gól, takže to byl i pro oslavenkyni takový pěkný dárek.
Vy jste po vstřelených brankách poslal někomu vzdušné polibky. Komu byly určeny?
První byl mamce, zrovna totiž slavila narozeniny. Pár dnů před zápasem jsem jí volal, gratuloval a zeptal se, kdy to oslavíme a co by si přála na narozeniny. Řekla mi, že bude ráda, když dám gól a pošlu jí pusu. A vyšlo to (smích). Další polibek jsem poslal své přítelkyni Aničce.
Na dresu jste v dětství nastupoval s číslem 9, následně jste to změnil na současnou 89, proč?
S devítkou jsem hrával do příchodu na Spartu. Tam mají dres s tímto číslem pověšený pod stropem, jehož nositelem byla tamní legenda, Gusta Havel. Jediný, kdo potom s devítkou hrával byl David Výborný, který si to zasloužil. Tam jsem si na devítku netroufl zeptat. Zvolil jsem proto číslo 89, se kterým hrával taťka. I na počest sametové revoluce.
Byl jste v nominaci reprezentace na mistrovství světa osmnáctek i dvacetiletých. Jenže vše zhatil covid, což muselo zamrzet. Zvláště, když jste se mohl více ukázat skautům z NHL.
Osmnáctky byly úplně zrušené, ve dvacetiletých jsme odehráli jen dva zápasy. Myslím, že to mrzelo úplně všechny, mistrovství světa je zážitek na celý život. Když se budeme bavit o NHL, tak většina mužstev má české i slovenské skauty. Takže před draftem jsme s některými měli schůzku nebo videohovor.
Byl jste draftován v roce 2020 Buffalem, ozval se předtím ještě někdo?
Detroit, Montreal, Toronto a ještě jeden klub.
Proč myslíte, že si vás vybralo nakonec právě Buffalo?
Těžká otázka. Asi jsem je oslovil svým stylem. Už to není o tom, aby zjistili něco o vás jako o hráči, v tom už mají jasno. Spíše jim jde o to, aby vás poznali jako člověka. Často se ptají, jak zvládnete sám sebe ohodnotit, zajímají se o rodinu a podobně.
Věděl jste dopředu, kdy by na vás mohla přijít v draftu řada?
Většinou kluci, u kterých se odhaduje první a druhé kolo, lítají přímo na draft. U ostatních je to spíš loterie. Vůbec jsem si od toho nic nesliboval. Podíval jsem se na výsledky prvního kola, jak dopadnou naši. Pak jsem šel spát a ve dvě ráno mi začal zvonit telefon.
Kdo volal?
Jirka Puczek, kamarád a spoluhráč ze Žďáru, kde jsme byli taková nerozlučná dvojka. Rozespalý jsem vzal telefon a říkám: „Co děláš, ty vole, já spím.“ On na mě ale začal křičet, ať se vzbudím, že mě draftovali. Položil jsem telefon a asi deset sekund na to jsem měl hovor od generálního manažera Buffala, který mi ve dvou větách rychle řekl, že ví, že asi spím, ale že mi gratuluje, že si mě vybrali a přivítal mě v organizaci.
Co později nějaký kontakt z Buffala?
Kontaktů bylo víc, jezdili se potom i dívat na moje zápasy na Spartu. Po draftu proběhl rozvojový kemp. Přijedete se tam seznámit s prostředím, poznat trenéry, kluky, město, naučit se na ledě něco víc. Kvůli covidu byl ale posunutý až na září, takže jsem vůbec neodcestoval, protože tady už začínala sezona. Druhý rok byl kemp kvůli covidu určený jen hokejistům, kteří hráli v Kanadě nebo v Americe, protože se nemohlo cestovat. Prostě to nevyšlo. Dnes už Buffalu nepatřím. Na hráče mohou týmy z NHL uplatnit právo jen čtyři roky.
Proč nevyšla ani Sparta? Zmiňovali se o vás v superlativech.
Na Spartu nemůžu říct jediné špatné slovo. Jejich přístup byl skvělý, ale po třech letech, co jsem se probojoval do áčka, jsem si uvědomil, že s takovými ambicemi jako má Sparta, bude hrozně těžké se probojovat k větší roli v týmu. Po skončení smlouvy jsme s agentem řešili, co dál. Ozvalo se už rok před vypršením smlouvy Brno a komunikace na nás zapůsobila tak, že bych měl v Kometě dostat větší šanci se ukázat, takže jsem zvolil návrat domů.
Moc jste si ale nepomohl. Nejen, že jste zůstal ve čtvrté lajně, ale dokonce jste byl na ledě méně času než ve Spartě v poslední sezoně.
Aspoň, že se získal titul...
Jak se ho podařilo získat?
Začátek nebyl vůbec jednoduchý. Potom přišly nějaké změny v týmu, začalo se pracovat na tom, jak bychom mohli zlepšit herní projev, což naštěstí vyšlo a dostali jsme se nahoru. Když jsme viděli, že se do play-off dostaneme, začala se nálada v kabině zlepšovat. Kluci byli víc v pohodě. V play-off to vygradovalo. Potom už nerozhodují peníze, ale parta, co je na ledě. My jsme ji během play-off měli skvělou, což rozhodlo.
Asi jste ale nebyl spokojený s úspěšností v zakončování?
Mohlo toho být víc. Ale aspoň jsem si vytvářel nějaké šance, takže je na čem stavět. V zakončení rozhodovalo sebevědomí, kterého jsem moc neměl. Když během sezony pochvalu skoro neslyšíte, spíš naopak, tak je těžké mít sebevědomí. Taky čas na ledě hraje roli.
Jak to vypadalo o přestávkách v kabině při rozhodujícím zápase?
Hlavní slovo měl většinou Flíček (Jakub Flek) a uklidňoval nás. Držel nás pořád nohama na zemi, ať myslíme hlavně hlavou, aby nám neutíkaly nikam myšlenky a že máme hrát pořád stejně zodpovědný hokej.
Co se potom odehrávalo v autobuse po cestě do Brna?
Velká párty. Autobus byl plný piva a šampaňského. Vpředu se někdo připojil na reprák a pouštěly se písničky a celou cestu se zpívalo. Když jsme přijížděli k Rondu, naskočila mi husina. Vstal jsem ze sedačky a koukal všude okolo. Ví se o tom, že jsou v Brně fanatici a brutální fanoušci. Takže jsme věděli, že to tady bude velký, ale toto jsem nečekal. Klobouk dolů před nimi.
Jak by se naložilo s vítěznými kšiltovkami, kdybyste nezískali titul?
Asi by zůstaly někde ve skladu. Ale naštěstí to nemusíme řešit a teď ji hrdě nosím na hlavě.
Co vám řekl taťka, který má titul s Olomoucí, že jste ho překonal?
Ještě jsem ho nepřekonal, zatím jen dorovnal.
Jenže nemá tři medaile. Tedy k vašemu zlatu ještě stříbro a bronz ze Sparty.
Beru jen ten titul. Taky jsem mu to hned vpálil ještě v Pardubicích, kde byl taky na zápase. Řekl jsem mu, že už si na mě nemůže vyskakovat. Zasmál se tomu, ale byl rád. A byl na mě hrdý.
Když odbočím od hokeje. Vy rád tancujete? Šel jsem s přítelkyní za stárka.
Jo, tancuju rád a v létě jsem se konečně dostal k tomu, že jsem mohl jít na hody v páru se svou přítelkyní. Slavilo se 100 let Slováckých hodů v Jundrově, takže jsme si to moc užili. Nějaké tanečky jsem se musel naučit. Měl jsem za sebou aspoň pár hodin tanečních prvků ze základky. Ze začátku to sice nebylo tak slavné, ale zvládl jsem to. (smích)
Začínal s hokejem v Brně. V létě 2020 se dočkal draftu do NHL, když si ho vybralo v sedmém kole Buffalo Sabres, a to jako 216. hráče celkově. V sezoně 2024/2025 odehrál za Kometu Brno v základní části 51 zápasů, ve kterých vstřelil 4 branky a u 6 gólů asistoval. Ve 20 utkáních play-off si připsal dvě branky a stejný počet asistencí. V předcházejícím ročníku nastoupil ve Spartě v základní části ke 48 zápasům, dosáhl v nich na 5 branek a 7 asistencí. Se Spartou získal stříbro a bronz v domácí soutěži.
