Jan Budař & piáno: Překvapivý koncertní recitál plný hudby, humoru a blízkosti v Divadle Bolka Polívky

Jan Budař, českému publiku známý především jako herec, vydal mezi lety 2003 a 2011 čtyři alba, kde svým fanouškům ukázal také své rozmanité hudební nadání. Svou tvorbu nyní prezentuje na koncertech, v rámci nichž se posluchačům dostává příležitost blíže poznat osobnost a povahu tohoto umělce. Koncertní recitál Jan Budař & piáno se vyznačuje zejména komorní až intimní atmosférou hudebního představení, které vytváří příjemný hřejivý dojem. Jan Budař svým zpěvem a vystupováním působí velmi příjemně, uvolněně a vřele, což navozuje přátelskou náladu mezi jím a jeho posluchači.

Na začátku představení se Jan Budař publiku představí svým osobitým a vtipným způsobem a vyzve své posluchače, aby během koncertu bez ostychu přišli tančit na podium, zpívali anebo mu v druhé části recitálu pokládali otázky, které jim následně rád zodpoví. Současně však také s úsměvem dodává, že dosud nikdo během jeho představení tančit ani zpívat nepřišel, ale velice se těší, až se to jednou stane. Následně přejde ke svému pianu a zazpívá několik svých písní. Po dobu jeho zpěvu je v celém divadelním sále tma a jediné světlo vydává zlatý plamínek svíčky, jež je umístěna na pianu, a projektor, na němž se přehrává vizuální doprovod koncertního představení. Ten se skládá z různorodých průstřihů Budařovými filmovými snímky i z čistě abstraktních vizuálů dokreslujících texty jednotlivých skladeb. Jedním z nejpůsobivějších bylo krátké video, na kterém Jan Budař před Národním muzeem v Praze hraje na piáno uprostřed silnice před auty čekajícími na semaforu, jež dokázalo rozesmát celý sál. 

Jednotlivé sekce písní Jan Budař prokládá hovory k publiku, mluví o tvorbě svých textů, pocitech a podobně. O přestávce mají lidé možnost napsat herci otázku, na niž jim poté odpoví ve druhé části koncertu. Jan Budař svědomitě zodpoví všechny otázky, a to opět s humorem a nebývalou vřelostí, která je velice sympatická. Poté herec zazpívá své poslední písně a rozloučí se s posluchači.

Jan Budař skvěle hraje na klavír, mnoho jeho textů má chytlavý refrén a jde z nich cítit píli, s níž byly vytvořeny. Jeho písně dokážou člověka zaujmout a ačkoli jde laickým uchem slyšet, že je Jan Budař spíše herec než zpěvák, ve spojení s komorní a přátelskou atmosférou koncertu vytváří dojem bezpečí a vzájemnosti, s níž vyzývá posluchače, aby se nebáli připojit a projevit se. Jediným možným nedostatkem představení jsou některá videa z vizuálního doprovodu, která se k písním mnohdy příliš nehodí anebo je pro ně složité z pozice posluchače nalézt opodstatnění. Celý koncertní recitál působí velmi hřejivě a na Janu Budařovi lze spatřit velkou vděčnost a nadšení jak pro své vystoupení, tak především pro to, že si lidé přišli jeho písně poslechnout a strávit s ním svůj čas. Tato skutečnost povznáší celý koncert na mnohem duchaplnější zážitek, než by se možná dalo zprvu předpokládat.