Japonský hit umí ukolébat i rozrušit

Drive My Car je japonský drama-road film z roku 2021

Drive My Car, film, drama, recenze, magazín Kult* Brno
Film
Primárně vychází ze stejnojmenné povídky Harukiho Murakamiho z jeho sbírky Muži bez žen z roku 2014

Jedna z otázek, které provázely letošní udílení Oscarů, zněla: Dokáže japonský snímek Drive My Car zopakovat převratný úspěch jihokorejského Parazita z před dvou let, který jako vůbec první neamerický film dokázal zvítězit v hlavní kategorii? Nestalo se, byla z toho „pouze“ soška pro nejlepší cizojazyčný film. I tak jej ale pochopitelně provází pověst jedné z událostí sezony.

Kromě mnoha výrazných ocenění – vedle Oscara třeba Zlatý glóbus nebo cena za nejlepší scénář na festivale v Cannes – hraje zájmu o Drive My Car do karet především jméno autora literární předlohy, již režisér a scenárista Rjúsuke Hamaguči adaptoval. Film čerpá své motivy hned z několika novel a povídek globálně nejčtenějšího japonského spisovatele Harukiho Murakamiho. Jinak ale Drive My Car rozhodně nepředstavuje snímek, který by šel naproti zájmu masivnějšího publika – a to i na poměry takzvaně artové kinematografie. Trvá tři hodiny. Nerozvíjí chytlavou zápletku. Plyne rozvláčným tempem. Příběh nabízí styčné body s klasickým dramatem Strýček Váňa z  roku 1899, jež už dnes strhne skutečně málokoho.

Drive My Car, film, drama, recenze, magazín Kult* Brno

To všechno by však v ideálním případě mělo ustoupit faktu, že Drive My Car je vynikajícím filmem. Co se zastřešující nálady, symboliky a škály klíčových témat týče, nabízí se srovnání s  jiným festivalovým hitem těžícím z Murakamiho předlohy, jihokorejským Vzplanutím z  roku 2018. Oba snímky předpokládají, že k nim divák bude přistupovat s určitou pokorou a myslí otevřenou asijské produkci, která se v jejich případě projevuje například typicky východním akcentem na témata rituálnosti, vnímání času nebo (ne) možnosti vyrovnat se se ztrátou blízkého člověka. Patrně největší kouzlo Drive My Car, umožněné právě i velkorysou stopáží, spočívá v  tom, že záleží pouze na konkrétním recipientovi, na kterou z  obsažených rovin se primárně zaměří. Z  těch dominantních se nabízejí zákulisí vzniku klasické divadelní inscenace, komunikace v mnohojazyčném kolektivu, mezigenerační rozpory nebo netradiční pojetí žánru road movie.

Drive My Car, film, drama, recenze, magazín Kult* Brno

Hamaguči navíc umně pracuje s  dávkováním klíčových informací, potřebných pro lepší pochopení jednajících postav. Zatímco řadu otázek záměrně nechává nezodpovězenou, občas neváhá v  rámci jednoho dialogu prozradit hned několik zásadních skutečností, jež mají potenciál pomalostí vyprávění ukolébaného diváka bezmála rozrušit. Zároveň se tak děje vlastně trochu mimochodem, aniž by autor převracel doposud viděné a redefinoval ústřední charaktery. Už teď je víceméně jasné, že mnoho poutavějších filmů letos do české kinodistribuce nevstoupí.

K  rozehrání podmanivé filmové partie prostě občas stačí pár dobře napsaných postav a jeden obstarožní červený automobil.

Hodnocení: 80%

Drive My Car
Rjúsuke Hamaguči
Premiéra 24. března 2022
www.aerofilms.cz

Magazín KULTINO*. Máte předplaceno?

Máte předplaceno?

Další číslo vám neunikne – magazín KULTINO* vám 4x do roka doneseme až pod nos do vaší poštovní a e-mailové schránky.
A k tomu navíc volné vstupenky, extra bonusy a další rozmazlování našich podporovatelů.

Mohlo by vás zajímat

Recenze
Divadlo
Divadlo Bolka Polívky prožívá turbulentní rok. Nejprve ho na Jakubáku...
Recenze
Divadlo
Když se řekne Bastard, tak si nejen pamětníci Městského divadla Brno...
Recenze
Divadlo
Divadelní profese má řadu nástrah. Své o tom ví d ivadelní spolek Tyl...
Recenze
Knihy
Příběhy o upírech jsou ve světové popkultuře stále velmi atraktivní...