Zajímají ještě mladé hudební žánry aneb hudebním elitistům dost možná odzvonilo
Bývaly doby, kdy byli lidé – zejména ti mladí – schopní se kvůli svému oblíbenému hudebnímu žánru klidně třeba pohádat. Navíc mezi jednotlivými žánry obvykle existovaly poměrně jednoznačně vymezené hranice. Jenže teď se zdá, že tento sentiment vzal za své. Nejen, že hudebníci více experimentují, ale i posluchači mají, jak vidno, podstatně pestřejší hudební vkus. Čím to ale je?
Bylo nebylo
To, že se hudební vkus lidí napříč generacemi postupně mění, není zas tak nový fenomén. První změny hudebního vkusu zaznamenali sociologové Richard Peterson a Roger Kern, když ve studii publikované v roce 1996 pojednávali o změnách hudebních preferencí mezi zástupci intelektuálů a posluchačů z vyšší socioekonomické skupiny (tzv. „highbrows“). Všimli si, že zejména mladší generace posluchačů byla ve svém hudebním vkusu otevřenější a také eklektičtější a tomuto jevu připsali pojem „hudební všežravost“. To tedy oba vědci vysvětlovali zejména změnami sociálních struktur, hodnot, dynamiky uměleckého světa a generačního konfliktu.
Nebyli jediní, kdo tyto proměny zaznamenal. Například doktorka Melissa Avdeeff ve své studii z roku 2012 hovoří o „hudebním eklekticismu“ mladých posluchačů, pro něž se hudební žánry pomalu stávají přežitkem. Na rozdíl od Petersona a Kerna ovšem vidí příčinu zejména v tom, že je hudba různých žánrů díky rozšíření digitálních technologií posluchačům doslova „na dosah ruky“.
Tyto změny v preferencích posluchačů nemohly uniknout ani CEO platformy Spotify Danielu Ekovi. Ten dokonce opakovaně prohlásil, že hudební svět směřuje k nahrazení žánrů playlisty (zejména těmi kontextuálními), což on sám nadšeně podporuje.
Hraj si, co chceš
Jenže takto eklektický hudební vkus se netýká pouze hudebních konzumentů – i samotní hudebníci jsou podstatně více nakloněni experimentování s hudebními žánry. A to dokonce do té míry, že se postupně začíná vžívat pojem „post-žánrová hudba“ (angl. „post-genre music“), což je taková hudba, kterou nelze jednoznačně zařadit, neboť přebírá prvky z mnoha rozdílných žánrů a tím rozmazává jejich hranice. Pokud vás zajímá, jak taková post-žánrová hudba může znít, zkuste si poslechnout například americkou zpěvačku Poppy (vlastním jménem Moriah Rose Pereira).
Jenže určitý odpor k zařazování se ke konkrétním žánrům je celkově čím dál méně ojedinělý. Například členové italské rockové kapely Måneskin se v jednom z rozhovorů nechali slyšet, že jejich generace hudebníků již nepotřebuje žánrové „škatulky“. Česká kapela I Love You Honey Bunny zase ve spojitosti se svou tvorbou hovoří o „stylistickém parkouru“ a americká rapperka Ice Spice je pro změnu přesvědčena, že pokud chce být skutečně úspěšná, nemůže usnou na vavřínech a držet se pouze jednoho subžánru. Skoro to vypadá, že hudební žánry jsou dnes skutečně pasé.
Kreativita, která boří hranice?
Proč v současné době začínají posluchači i hudebníci od hudebních žánrů alespoň zdánlivě upouštět? Stručně řečeno, patrně s tím mají co dočinění digitální technologie. A není to zas tak překvapivé – žijeme ostatně v době, kdy si náruživý posluchač může prostřednictvím libovolné streamovací služby poslechnout jakoukoliv skladbu kdykoliv a kdekoliv. K tomu si vystačí pouze s chytrým telefonem či počítačem a internetovým připojením.
Najednou není potřeba investovat velké množství peněz do nákupu hudebních desek, které se nakonec ani nemusejí posluchači líbit. Streamování tedy úspěšně eliminuje riziko toho, že posluchač zbytečně utratí těžce vydělané peníze, tak proč nedat šanci i umělcům, které normálně neposlouchá. Tím ale přicházejí o svoji pozici média, která dříve pomáhala hudebním vydavatelstvím formovat hudební vkus posluchačů. Ti se dnes nemusejí spoléhat na to, co jim doporučí například televize, rádio nebo jejich oblíbený časopis.
Jenže není vše tak černobílé. Reakce na Spotify Wrapped z roku 2024 totiž ukazuje ještě na jednu zvláštnost. Mnoha uživatelům totiž vadilo, že Spotify tentokrát vyřadilo z každoroční analýzy kategorii nejposlouchanějších hudebních žánrů. Zdá se tedy, že ačkoliv mladí lidé mají pestřejší hudební vkus než jejich rodiče či prarodiče, hudební žánry mají ve společnosti stále svoji nezastupitelnou roli
