Velikášství přichází s nárůstem bohatství, moci a vlivu tak nějak zákonitě, říká Josef Klíma
Letošní novinkou známého reportéra Josefa Klímy je příběh zvaný Čtyři schody k bohatství, v němž popisuje vzestup úspěšného českého polistopadového podnikatele. Titul přitom tematicky navazuje na loni vydanou knihu Sedm schodů k moci, jejíž předlohou byl stejnojmenný televizní seriál.
První, co mě u vaší letošní novinky zaujalo bylo to, že je poměrně obsáhlá. Možná nejobsáhlejší z vašich dosavadních knih?
Nejobsáhlejší je Loď s otroky (příběh ze zákulisí komerční televize, pozn. red.), ale více stránek, než letošní novinka, má i předchozích Sedm schodů k moci. I když obsáhlost Sedmi schodů byla zase daná tím, že původně vznikl televizní seriál a až potom vyšla kniha, čemuž napovídá i její obálka. Čtyři schody k bohatství se televize rovněž chystá zfilmovat, jen ještě není jasný termín začátku natáčení. Mimochodem Loď s otroky, moji bezkonkurenčně nejlepší knihu, bych si také dovedl představit jako báječný film. Bohužel, filmaři ji zatím jaksi neobjevili.
Co pro vás bylo určujícím momentem právě pro toto téma? Téma bohatství. I když jsem slyšel, že má jít o celou trilogii „schodů“.
Jak člověk stárne, tak se uzavírá i klenba jeho životního příběhu. Čtyři schody jsou tedy klenbou vzestupu a pádu miliardáře, který symbolizuje určitou specifickou část společnosti, jíž sametová revoluce otevřela dveře k úspěchu. Chystaný třetí a závěrečný díl „Schodů“ bude příběhem člověka, který se po Listopadu 1989 rozhodl, že se stane filmařem kriminálních příběhů. Ve vězení však dospěje k rozhodnutí, že daleko výnosnější než o zločinu jen točit, je zločin přímo páchat. Takže zase několik schodů, tentokrát k doživotí. Je to o tom, že změna společenských poměrů může u lidí vést k přehodnocení jejich dosavadních plánů a často i zábran.
Můžeme Čtyři schody ve zkratce vnímat i jako upozornění, že přestože člověk dosáhne značných úspěchů, především v podnikání, měl by zůstat nohama na zemi? U velmi úspěšných lidí se totiž často setkáváme i s tzv. mesiášským komplexem.
Víte, ono to velikášství přichází s nárůstem bohatství, moci a vlivu tak nějak zákonitě. Toxiny, které tyto tři druhy opojení vylučují do organismu často vedou ke ztrátě sebereflexe a zvrácenému pocitu, že „můžu všechno“. Proto jsem do knihy přidal i to staré židovské sofisma, jestli Všemohoucí může vytvořit tak velký kámen, který nakonec sám neuzvedne.
Přiznám se, jako bych v knize cítil jistou paralelu s tragickou smrtí Petra Kellnera. Tedy alespoň ve chvíli, kdy se jeho náhlému skonu obsáhle věnují média.
Tato podobnost je čistě náhodná. Navíc, Petra Kellnera jsem osobně neznal, takže nemohu soudit, jestli se například potýkal se stejnými etickými dilematy v průběhu svého bohatnutí jako moje hlavní postava. Ostatně jiný je i půdorys jeho vzrůstu a osobnosti. Můj miliardář je na začátku v podstatě obyčejný kluk, kterému dal osud na začátku do vínku výjimečné možnosti. Problém je v tom, že se jako obyčejný kluk celý život snaží chovat. A to i v době, kdy už to neplatí. Jen to včas nepostřehne.
Komu jsou vlastně Čtyři schody k bohatství určeny?
Každému, koho zajímají mechanismy zbohatnutí a zároveň i jeho neviditelné nástrahy. Mladým čtenářům navíc může posloužit i jako součást dějepisu, jak probíhaly změny společnosti po pádu komunistické totality.
Všiml jsem si, že ve svých knihách, například při uvažování postav, používáte hovorovou řeč. Proč to? Přiznám se, že mě to jako čtenáře poněkud ruší.
Omlouvám se, zapomněl jsem na Moraváky (smích). Víte, když chci vztah vypravěče a čtenáře zdůvěrnit, vždy použiji to mé přirozené středočeské „zpívání“, protože si ten text při psaní říkám v duchu. Ale kdybych psal na Moravě, asi bych byl podvědomě spisovný, protože vy to tam tak máte.
Poslední otázka bude poněkud banální, ale: Co je to Pézetka?
Vidím, že k dalšímu dílu z devadesátek budu muset pro mladší čtenáře nejspíš přidat vysvětlivky (smích). Pézetka byl Podnik zahraničního obchodu. Komunistický stát tehdy jeho prostřednictvím vysílal do ciziny prověřené kádry, jako třeba Andreje Babiše, aby tam pro něj vykonávali služby ekonomického, ale občas i jiného rázu. Za to jim také dopřával tehdy nedosažitelná privilegia jako například možnost vlastnit západní valuty, cestování na Západ apod.
se prakticky celý život věnuje tzv. investigativní publicistice, přičemž výraznou součástí jeho práce je i psaní knih. Patří mezi ně reportážní knihy nebo knihy biografického či beletristického charakteru. Celkem jich má na svém kontě více jak čtyři desítky a často v nich vychází nejen z vlastních zkušeností, ale zrcadlí i společenský vývoj doby.
